ZÁPADNÍ KŘÍDLO

Západní křídlo je obrazotvornou inscenací, dekonstruovaným komiksem, halucinací, koláží živých obrazů, představ, asociací a odkazů. Je to objevitelská cesta do neznámé země, otevření archivu, který po sobě zanechal etymolog, avšak zesnul dříve, než mohl podat vysvětlení.

Představení je tak trochu absurdní secesní galerií – postavy jsou oděny do kostýmů evokujících zašlá období, scéně dominují květinové tapety, světlo a tma. Navzdory extrémně pomalému tempu, ve kterém jsou jednotlivé obrazy vykreslovány, má asociativní ztvárnění mnohem dramatičtější potenciál než ucelený příběh. Sledujeme obrazy, které jsou možná všední, možná rituální, možná sváteční – zprvu nedávají žádný smysl, ale při hlubším vhledu nás nutí nad nimi intenzivně přemýšlet.
Západní křídlo dává divákovi nahlédnout do jeho vlastní niterné galerie obrazů a prožitků.

Inscenace je v první řadě inspirována němým viktoriánským komiksem Edwarda Goreyho: Západní křídlo, jenž vypráví příběh opuštěných pokojů, znepokojivě klidných zadumaných v bezčasí. Tělesné pochody původních obyvatel stále tepají na stěnách květinovými vzory tapet. Slídově zažloutlá velká okna se dívají na trudovitou kůži majestátnosti bledého světla. Hluchou skříní je viděn skrz naskrz tak, jak už nikdy nebude pohlíženo na bytosti z masa a krve, ale každému nebude milé se obdivovat tomu zkrášlenému zvířeti v síti našich prázdných pomateností.

Druhým impulsem je výtvarná tvorba duševně nemocných, jak ji popsal a obrazově zdokumentoval psychiatr a současně absolvent univerzitního studia dějin umění Hans Prinzhorn ve stejnojmenné knize vydané v roce 1922 v Heidelbergu.

Představení je součástí projektu Nová síť.

www.novasit.cz