ŘEKNI NĚCO / Jiří Adámek a Boca Loca Lab

Tři ženy a tři muži spřádají neustále se proměňující pavučinu vztahů. Mluví na sebe, přesto však nezazní jediné konkrétní slovo. Oslovují se chrčením, bručením, cvrlikáním, scatováním, pokřiky a výkřiky. Vzniká tak zvláštní divadelní jazyk na pomezí mluvy a zpěvu, zvuku a pohybu.

Sobotní odpolední uvedení je speciálním předvánočním dárkem Alfreda ve dvoře pro rodiny - ze zkušenosti víme, že si Řekni něco často velmi užijí děti už od cca 8 let.

„Každý tón, každý pohyb působí jak kaligrafický tah štětcem po prázdném plátně. Dohromady vytvářejí abstraktní (kali) grafický obraz, tanečně-pohybové představení, hudební skladbu.”
Vladimír Hulec, Divadelní noviny

Inspiračním zdrojem bylo pozorování hostů v kavárnách, cestujících v pražských tramvajích, ale i nahrávky písní a obřadů původních společenství v Africe, Asii, Jižní Americe či severoamerických indiánů.

„Když píšu scénáře, žene mě to pryč z domu. Už léta vysedávám po kavárnách. Rozmístění stolků a židlí a hlavně vzájemná pozice hostů vytváří vždy zajímavé konstelace. Jejich gesta, výmluvnost či mlčenlivost, nudou zastřený pohled nebo přemrštěná mimika toho hodně prozradí. Od jiných stolků k nám leckdy zaletí zvláštní intonace, ale málokdy jednotlivá slova. Jsme svědky mikropříběhů, které jsou o to napínavější, že se nikdy nedozvíme jejich podstatu.

K tomu, abych se pokusil zachytit podobnou směsici nahodilosti a osudu, banality a fatality mně pomohlo, když jsem si přečetl novodobé teorie o vzniku lidské řeči. Už nemluví o tom, že se lidé potřebovali dohodnout při lovu a obraně, ale převládá přesvědčení, že řeč umožnila orientovat se v čím dál početnější tlupě a komplikovanějších vztazích.

Protože nám jde o řeč a hlas, ve kterém se projevují instinkty a touhy, nikoli intelektuální pojmy, rozhodli jsme se vypustit skutečná slova a zůstat u zvuku, rytmu a melodie. Hlas se odpoutává od těla
a od reálné situace, v níž se lidé na scéně nacházejí. Často nás někdo přitahuje či odpuzuje a nevíme proč. O tom všem v „Řekni něco“ vypráví mluva beze slov. Diváci sledují síť vztahů skutečných, ale
i nikdy neuskutečněných, vztahů trvajících celý život, nebo jen několik vteřin. Všechno se děje najednou a divák si tedy musí vybírat, na koho kdy upře pozornost. Mluví se hodně o naší době jako epoše vypjaté individuálnosti. Ale pořád jsme bytostně závislí na lidském společenství, bez kterého se nemůžeme řádně vyvinout, nemůžeme přežít a jehož ztráta by pro nás znamenala nepřekonatelný stesk.”
Jiří Adámek

Boca Loca Lab
Divadelní skupina, kterou v roce 2007 založil režisér a autor Jiří Adámek. Zaměřuje se na realizaci scénických forem, které v sobě propojují divadelní a hudební postupy. K výrazným rysům vytvořených projektů patří hudebně komponovaná struktura, minimalistické herectví, zvláštní přístup k jazyku (fragmentarizace slov, rytmizace textu, hra s poloabstraktními shluky slabik a hlásek).

Základní tvůrčí tým kromě Adámka tvoří dramaturgyně Martina Musilová, choreografka Zuzana Sýkorová a výtvarnice Ivana Kanhäuserová. Kmenovými herci jsou Anna Kroupová, Vendula Holičková, Pavol Smolárik, Daniel Šváb a Petr Vančura. Všech pět absolvovalo Katedru alternativního a loutkového divadla (DAMU, Praha). Pod Adámkovým vedením rozvíjejí herecké techniky založené především na práci s hlasem.

Inscenace Tiká tiká politika získala Cenu za originální divadelní tvar (festival Kontakt v Toruni, 2009) a Cenu mezinárodní soutěže Music theatre now (hudební sekce německé ITI, Berlín, 2008). Projekt Evropané získal Cenu pro nejlepšího mladého režiséra na festivalu MESS Sarajevo (2012). Jiří Adámek získal mimo jiné Poctu festivalu …next wave/příští vlna… v kategorii Osobnost roku (2007) za realizaci několika hudebně-scénických kompozic a experimentálních projektů vokální performance i za teoretickou reflexi nových forem znělosti.

Jiná představení této skupiny:
Tiká tiká politika (2006), Evropané (2008), Teritorium (2010), Požár (2011).
V rámci roční rezidence v divadle Alfred ve dvoře vytvořila skupina Boca Loca Lab, ve spolupráci s hudebními skladateli Martinem Smolkou a Michalem Nejtkem, také divadlo-koncert Čtyři tři dva jedna (první uvedení květen 2013).
Série IMPRO koncertů je založená na hlasových kreacích herců s mikrofony a jejich dialogu s laptopem hudebníka Mikoláše Růžičky. V roce 2012 proběhla v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu série bytových performancí s berlínským hercem Dominikem Steinem, pojmenovaná podle adresy bytu 12 Milosrdných. V roce 2007 byla uvedena scénická skica o popravě Saddama Husajna Klikněte na video, původně vytvořená pro Český rozhlas. Pro rozhlas vznikla i verze Tiká tiká politika (vysíláno též v Německu, Rakousku a Francii), Manželské minutky či studiová verze IMPRO koncertu Věnováno vaně.