PANÍ VLADUŠ

Inspirována uměleckým cyklem „Projekt pro osamělého muže“ Viktora Pivovarova zkoumá Jana Korb s režirérkou Ericou Ruhl postavu paní Vladuš. Sledují jednotvárnost jejího všedního dne a pokoušejí se vypátrat její sny. Všední den v kuchyni Paní Vladuš se prolíná se světem jejích vzpomínek, který je pečlivě uschován vysoko ve vzduchu na třech visutých hrazdách. Ale vzpomínky stále znovu vyvěrají, a tak někdy mizí hranice mezi realitou a vzpomínkou či snem, aby se tak vytvořil prostor pro novou naději a ukázal cestu z bezútěšné osamělosti.

Paní Vladuš se houpe na visuté hrazdě.

Trapeztheater resp. divadlo na visuté hrazdě je spojené s uměním tzv. nového cirkusu a pohybového divadla. Jana Korb se pokouší takto definovat nový divadelní žánr, přičemž jí jde o překročení tradičního rozlišování hranic mezi disciplínami. Pohybové divadlo proto kombinuje s cirkusovým uměním, taneční divadlo s uměním na hrazdě a s novými médii. Tak vznikají komprimované, hluboké a působivé jevištní kusy, u kterých je artistika tanečním prvkem vyprávění.