OTVÍRÁK
délka představení: 0 min
improvizace
Toto představení otvírá malou scénu našeho divadla.
Krepsko je na české experimentální scéně unikátní skupinou, zvláště díky faktu, že její hlavní projekty jsou improvizované. Každé představení Krepska je neopakovatelnou událostí, která je vytvářena umělci a definovaná prostorem a časem i reakcemi publika. V současné době se skupina na základě společných zkušeností z improvizace věnuje také hraní vlastních neimprovizovaných autorských představení. Představení Krepska jsou převážně nonverbální s prvky tance a hudby. Nina Vangeli v časopise Taneční zóna popsala improvizace Krepska takto: “Simultánní kompozice se smyslem pro křehkou vzájemnou balanci skupin a jednotlivců, skvělý timing a smysl pro rytmus, antiromantická image, civilizační tiky, absurdita, nakažení filmovou poetikou...Celek se zpravidla rozpadá na tři simultánní, proměnlivé, v prostoru šťastně rozhozené akce, doplňující se podle logiky absurdity, a děj nikdy neusíná. Aktéři přicházejí a odcházejí, mají společný cit pro kompozici v prostoru, neustále nastoluji v prostoru křehkou balanc dvojic, trojic, skupin, osamělých postav.“
Krepsko je na české experimentální scéně unikátní skupinou, zvláště díky faktu, že její hlavní projekty jsou improvizované. Každé představení Krepska je neopakovatelnou událostí, která je vytvářena umělci a definovaná prostorem a časem i reakcemi publika. V současné době se skupina na základě společných zkušeností z improvizace věnuje také hraní vlastních neimprovizovaných autorských představení. Představení Krepska jsou převážně nonverbální s prvky tance a hudby. Nina Vangeli v časopise Taneční zóna popsala improvizace Krepska takto: “Simultánní kompozice se smyslem pro křehkou vzájemnou balanci skupin a jednotlivců, skvělý timing a smysl pro rytmus, antiromantická image, civilizační tiky, absurdita, nakažení filmovou poetikou...Celek se zpravidla rozpadá na tři simultánní, proměnlivé, v prostoru šťastně rozhozené akce, doplňující se podle logiky absurdity, a děj nikdy neusíná. Aktéři přicházejí a odcházejí, mají společný cit pro kompozici v prostoru, neustále nastoluji v prostoru křehkou balanc dvojic, trojic, skupin, osamělých postav.“