OBĚŤ / Divadlo Continuo

Jeden herec, desítky, stovky a tisíce lidských životů. Jeden osud na pozadí lidské tragédie. Na představení, jež se snaží pochopit nepochopitelné, bezprostředně navazuje beseda s tvůrci a paní Erikou Bezdíčkovou, pamětnicí, která přežila koncentrační tábor.

Vstupenky na toto představení NENÍ možné předem zakoupit přes divadlo Alfred ve dvoře, nýbrž přímo prostřednictvím Divadla Continuo, resp. pí. Zuzany Bednarčikové na emailu: zuzana@continuo.cz nebo telefonním čísle: 777 790 709.
Pro koupi na místě v den představení je prodej zahájen v 19h.

Oběť
Květen 1949, Itálie, Janov. Přístavní čekárna. Odjíždí z Evropy, asi natrvalo. Chce do Ameriky, chce zapomenout...

Historické pozadí
Když byly v roce 1945 postupně osvobozovány koncentrační tábory na území Německa a Polska, začal se svět dozvídat o tom, co se jejich zdmi a dráty dělo. Ještě na konci druhé světové války začalo pátrání po těch, kteří byli za tato zvěrstva odpovědni. Mnozí byli zatčeni a předáni spravedlnosti, mnozí unikli. V jejich útěku z Evropy jim pomáhali jak jejich bývalí nacističtí spolupracovníci, tak bohužel i někteří představitelé Vatikánu a švýcarského Červeného kříže.

Inscenace
Autorský projekt Ivana Jurečky Oběť v režii Pavla Štourače je divadelní fikcí. Vypráví příběh muže, který jednoho květnového dne roku 1949 vstoupí do přístavní čekárny. Chystá se na cestu do zámoří. Při odbavení je však zadržen. Následuje výslech, na jehož základě je zadržený předán soudu. Během soudního přelíčení, odvolání a nového soudního řízení postupně vycházejí najevo skutečnosti o pravé identitě souzeného i šokující informace o tom, co se v Osvětimi dělo. Na základě všech zjištěných faktů je mu prokázána vina a je odsouzen k smrti.

Tento příběh se však nikdy nestal. Přestože v té době již byla známa fakta o osobách odpovědných za genocidu Židů během druhé světové války.

Monodrama Oběť je pokusem pochopit nepochopitelné. Nesoudí, jen předkládá fakta, která hovoří sama za sebe. Zpracovává téma lékařské i lidské etiky v mezní životní situaci. Vypovídá o genezi opojení mocí, o otázkách smysluplnosti či nesmyslnosti lidského utrpení, o lidské odvaze i zbabělosti. Snaží se odkrýt ďábelskou techniku postupného plíživého zla, jež se rozvíjí na živné půdě lidské lhostejnosti a alibismu.

Jeden herec, desítky, stovky a tisíce lidských životů. Jeden osud na pozadí lidské tragédie. Věci, slova, těla, věty. Hromady věcí, hromady slov, hromady těl. Je jich tolik, že už čísla nevnímáme. Je jich tolik, že ztratily hodnotu. Ztratily smysl. Ano, jistě, zahubili jsme cit, abychom nezešíleli. Cit? Lidskost? Soucit? Jděte k šípku. Je potřeba přežít.

Po skončení představení navazuje beseda s tvůrci a paní Erikou Bezdíčkovou, pamětnicí, která přežila koncentrační tábor a na inscenaci spolupracovala.