GORILLAS

Starý čínský dům skrývá v temnotě svých pokojů, osvětlovaných jen matnou září voskovic a stovkami světlušek za oknem, množství záhad a tajemství. V domě žije čtveřice osamělých žen. Mají bíle nalíčené tváře, lícní kosti zvýrazněné dotekem ruměnce, bohaté vlasy jako černé mračno, kvítek na čele a ústa jako malou třešničku. V tichých zdech domu jim ale pomalu dochází dech. Není síly, která by se tomu postavila. Moc uvnitř rodiny se ukrývá v náručí drobných kvítků, které uvadají v porcelánové míse. Život zaniká stejně, jako se chýlí šíje obyvatel domu za všudypřítomné účasti duchů a démonů.

Dům je jako organismus, ukrytý svět, ve kterém žijí postavy. Zároveň ho postavy mají v sobě. Nevyslovené zůstává uvnitř. Jsme daleko víc v zajetí vnitřních pout než těch vnějších. A zároveň vnitřní a vnější je v naprosté závislosti. Snaha uchránit soukromé to UVNITŘ je právě v přímé vazbě na tamtom VENKU.

V Gorillas se Ondřej Lipovský po sedmi letech vrací k většímu autorskému projektu, na němž participuje několik dalších performerů, tanečníků a herců. Původně se mělo jednat jen o mužské obsazení, ale v průběhu zkoušení se doplnilo o ženskou část. Vizuální ztvárnění představení bylo inspirováno starými malbami na hedvábí, zobrazující situace a žánrové scény ze života dvorních dam dynastie Thang (689–759 n. l.). Prvotní nápad oživení čínského obrazu se v průběhu doby, během které s ním Ondřej Lipovský pracoval, začal rozvíjet a narůstat. Na chystané představení, v němž postavy dvorních dam měli vytvořit muži, mělo původně navazovat další představení s performerkami obsazenými do mužských rolí. Propojením těchto dvou konceptů dochází k složitějšímu vrstvení mužského a ženského principu, jejich prolínání, překrývání a mísení. Do představení se otiskly Lipovského zážitky a zkušenosti z roční stáže v Číně a ze situací z běžného života na tamních ulicích.