Facebook
Twitter
YoutubeFestival Bazaar 2018: ONE GESTURE / Wojtek Ziemilski, Wojciech Pustoła & Nowy Teatr
délka představení: min
Festival zahájí unikátní představení přední polské scény Nowy Teatr. Špičkový režisér a inovátor Wojtek Ziemilsky vytvořil ve spolupráci s neslyšícími performery ojedinělý divadelní tvar, ve kterém se mluví bez mluvení a tancuje, aniž by se tancovalo. Nabízejí tak vzrušující pohled na způsob, jakým se dorozumíváme. Neslyšet neznamená žádný handicap, ale příležitost ke zcela nové komunikaci se světem.
Motus, produkce divadla Alfred ve dvoře uvádí ve spolupráci s divadlem Ponec jako Slavnostní zahájení Festivalu Bazaar 2018.
Představení se hraje v prostorech divadla Ponec. Vstupenky lze pouze koupit a nikoli rezervovat. Využijte prosím předprodej online, vstupenky jsou rovněž k dostání na pokladnách divadel Alfred ve dvoře a Ponec. Děkujeme za pochopení.
One Gesture je oceněné představení o komunikaci mezi světem slyšících a světem neslyšících. Jak taková komunikace funguje? Jakým způsobem jsou znalosti, emoce a kultura předávány, vytvářeny nebo přetvářeny? Jestliže je jazyk jedinou realitou, ke které máme přístup (jak řekl Wittgenstein: „Limity mého jazyka znamenají hranice mého světa“), jak a čemu se můžeme učit od neslyšících? Je na jejich způsobu komunikace něco obecně platného, nebo naopak naprosto výjimečného? A jak to, že ani jeden můj znamý nemá žádného neslyšícího kamaráda?
„Jedna věc mě fascinuje: Nevím, jak o tom mluvit. Má slova jsou neohrabaná, nehodí se. Jazyk, který používám, se zdá naprosto nevhodný k zachycení znakové řeči a světa neslyšících obecně. Abych uvedl nějaký příklad, dovolte mi odcitovat několik otřepaných pravd ze sbírky ‚Otřepané pravdy‘ (Truisms) americké neo-konceptuální umělkyně Jenny Holzer. Na první pohled vypadají jako ta nejjednodušší sdělení. Ale jen do okamžiku, než je začnete vnímat hlediska znakové řeči:
Naslouchej svému tělu, když mluví.
Lidé, kteří nepracují rukama, jsou parazité.
Slova obvykle nestačí.
Popis je významnější než metafora.
Abstrakce je druhem dekadence.
Člověk utváří smysl jednotlivých věcí.“
Režie: Wojtek Ziemilski
Scénografie, pomocná režie: Wojciech Pustoła
Světelný design: Artur Sienicki
Hudba: Aleksander Żurowski
Kostýmy: Krystian Jarnuszkiewicz
Hrají: Marta Abramczyk, Jolanta Sadłowska,Paweł Sosiński, Adam Stoyanov
Konzultace: Katarzyna Głozak
Inspice: Marta Śmierzchalska
Asistentka režie: Joanna Niemirska
Překlad: Katarzyna Głozak, Agnieszka Misiewicz, Anna Borycka, Małgorzata
Wasilewska
Produkce: Maria Wilska
Asistentka produkce: Marta Kielar
Fotograf: Kobas Laksa
Technika: Bartek Braun
Světla: Patryk Adamski
Video: Marek Kurpios
Zvuk: Wojciech Starowicz
Poděkování: Institut Adama Mickiewicze
Motus, produkce divadla Alfred ve dvoře uvádí ve spolupráci s divadlem Ponec jako Slavnostní zahájení Festivalu Bazaar 2018.
Představení se hraje v prostorech divadla Ponec. Vstupenky lze pouze koupit a nikoli rezervovat. Využijte prosím předprodej online, vstupenky jsou rovněž k dostání na pokladnách divadel Alfred ve dvoře a Ponec. Děkujeme za pochopení.
One Gesture je oceněné představení o komunikaci mezi světem slyšících a světem neslyšících. Jak taková komunikace funguje? Jakým způsobem jsou znalosti, emoce a kultura předávány, vytvářeny nebo přetvářeny? Jestliže je jazyk jedinou realitou, ke které máme přístup (jak řekl Wittgenstein: „Limity mého jazyka znamenají hranice mého světa“), jak a čemu se můžeme učit od neslyšících? Je na jejich způsobu komunikace něco obecně platného, nebo naopak naprosto výjimečného? A jak to, že ani jeden můj znamý nemá žádného neslyšícího kamaráda?
„Jedna věc mě fascinuje: Nevím, jak o tom mluvit. Má slova jsou neohrabaná, nehodí se. Jazyk, který používám, se zdá naprosto nevhodný k zachycení znakové řeči a světa neslyšících obecně. Abych uvedl nějaký příklad, dovolte mi odcitovat několik otřepaných pravd ze sbírky ‚Otřepané pravdy‘ (Truisms) americké neo-konceptuální umělkyně Jenny Holzer. Na první pohled vypadají jako ta nejjednodušší sdělení. Ale jen do okamžiku, než je začnete vnímat hlediska znakové řeči:
Naslouchej svému tělu, když mluví.
Lidé, kteří nepracují rukama, jsou parazité.
Slova obvykle nestačí.
Popis je významnější než metafora.
Abstrakce je druhem dekadence.
Člověk utváří smysl jednotlivých věcí.“
Režie: Wojtek Ziemilski
Scénografie, pomocná režie: Wojciech Pustoła
Světelný design: Artur Sienicki
Hudba: Aleksander Żurowski
Kostýmy: Krystian Jarnuszkiewicz
Hrají: Marta Abramczyk, Jolanta Sadłowska,Paweł Sosiński, Adam Stoyanov
Konzultace: Katarzyna Głozak
Inspice: Marta Śmierzchalska
Asistentka režie: Joanna Niemirska
Překlad: Katarzyna Głozak, Agnieszka Misiewicz, Anna Borycka, Małgorzata
Wasilewska
Produkce: Maria Wilska
Asistentka produkce: Marta Kielar
Fotograf: Kobas Laksa
Technika: Bartek Braun
Světla: Patryk Adamski
Video: Marek Kurpios
Zvuk: Wojciech Starowicz
Poděkování: Institut Adama Mickiewicze
