DEN ZLOBY
délka představení: min
fyzický koncert
jazykově bezbariérové
Jan Beneš, Pierre Nadaud, Fred Griot, Vojta Švejda
hudba: Vojta Švejda
koncepce a choreografie: Pierre Nadaud
light design: Jan Beneš
performují: Jan Beneš, Pierre Nadaud, Fred Griot, Vojta Švejda
režie: Vojta Švejda, Pierre Nadaud
režijní spolupráce: Jan Beneš
scénografie: Jan Beneš, Pierre Nadaud
texty a hlas: Fred Griot
hudba: Vojta Švejda
koncepce a choreografie: Pierre Nadaud
light design: Jan Beneš
performují: Jan Beneš, Pierre Nadaud, Fred Griot, Vojta Švejda
režie: Vojta Švejda, Pierre Nadaud
režijní spolupráce: Jan Beneš
scénografie: Jan Beneš, Pierre Nadaud
texty a hlas: Fred Griot
Bože, dokonči tento svět tím, že ho pozřeš!
Den Zloby jsou tři partitury vytvořené a společně interpretované jejími autory: Vojtou Švejdou hrajícím na elektrickou kytaru, Pierrem Nadaudem vyjadřujícím se pohybem a Frédériquem Griotem píšícím a deklamujícím text. V pozadí projektu stojí inspirace biblickou knihou Jób.
„Biblický text, význam Jobova příběhu je pro mě, tak jako v muslimském výkladu, příběhem o oproštění. Majetek, tělo, identita, Jobova bytost Jobovi patří jako jeho vlastnictví, jako věc, jako bytost, se kterou je spjatý a od které se odpoutává nebo alespoň je nucen od ní poodstoupit. Job odhalený až na dřeň. Den zloby je vlastně cestou tímto vztahem k tělu, k sobě, k vlastní identitě. Elektrická kytara vyjadřuje brutalitu událostí, které k tomuto odloučení vedou, nebo mu napomáhají. Je to proud energie, která dokáže obrátit tělo naruby, jako obracíme naruby rukavici. Hlas, který toto dobrodružství doprovází, je projevem toho jádra, které nepochopitelně spojuje tělo (hlas), identitu, ducha a smysl.“
Pierre Naudaud, Budapešť, listopad 2006
Den Zloby jsou tři partitury vytvořené a společně interpretované jejími autory: Vojtou Švejdou hrajícím na elektrickou kytaru, Pierrem Nadaudem vyjadřujícím se pohybem a Frédériquem Griotem píšícím a deklamujícím text. V pozadí projektu stojí inspirace biblickou knihou Jób.
„Biblický text, význam Jobova příběhu je pro mě, tak jako v muslimském výkladu, příběhem o oproštění. Majetek, tělo, identita, Jobova bytost Jobovi patří jako jeho vlastnictví, jako věc, jako bytost, se kterou je spjatý a od které se odpoutává nebo alespoň je nucen od ní poodstoupit. Job odhalený až na dřeň. Den zloby je vlastně cestou tímto vztahem k tělu, k sobě, k vlastní identitě. Elektrická kytara vyjadřuje brutalitu událostí, které k tomuto odloučení vedou, nebo mu napomáhají. Je to proud energie, která dokáže obrátit tělo naruby, jako obracíme naruby rukavici. Hlas, který toto dobrodružství doprovází, je projevem toho jádra, které nepochopitelně spojuje tělo (hlas), identitu, ducha a smysl.“
Pierre Naudaud, Budapešť, listopad 2006
podpořili: MOTUS o. s. – produkce divadla ALFRED VE DVOŘE, hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR a Francouzský institut v Praze
Projekt vznikl ve spolupráci s L1 dancelab (HU) - www.l1.hu, Divadlem 29 v Pardubicích, Terra Madoda, o. s. a Novou sítí o.s. v rámci projektu New Web goes through Visegrad podpořeného International Visegrad Fund.
Projekt vznikl ve spolupráci s L1 dancelab (HU) - www.l1.hu, Divadlem 29 v Pardubicích, Terra Madoda, o. s. a Novou sítí o.s. v rámci projektu New Web goes through Visegrad podpořeného International Visegrad Fund.