Facebook
Twitter
YoutubeWHEN WILL THE SEPTEMBER ROSES BLOOM? LAST NIGHT WAS ONLY A COMEDY / part II.
Své osmé představení začali Goat Island odvíjet od otázky nápravy a renovace – co je to oprava? Jak napravuješ?
Skupina začala těžit z němého filmu „Wind“ (1928), z historie výuky abecedy v Americe, z časoprostorové výplně Fibonacciho spirály, poezie Paula Celana, filozofie Simone Weilové, diagramů a z příruček pro domácí kutily.
Formy tanečně pohybových sekvencí, divadelních scén a mluveného slova skupina čerpala z různých zdrojů.
Hlavními otázkami pro performance jsou naše místo v pokaženém světě a naše schopnost napravit ho. Dílo tvoří dva večery s vědomím, že každý divák může vidět jen jedno představení. Jednotlivý večer nabízí kompletní zážitek z představení jako takového, avšak průměrně 15% večera představuje unikátní průběh. Původní materiál je opakován, ale mnohé je pokaždé v naprosto jiném sledu. Tato dynamická struktura představení reflektuje jeho téma opravy/vratnosti a úmyslně vytváří posuny v diváckém vnímání a interpretaci.
“Nápad udělat dvojité představení vznikl jako reakce na otázku oprav. Má to co do činění s různými druhy poškození – poškození, které je vratné (opravitelné) a poškození, které už prostě opravit nejde. Udělali jsme představení se dvěma možnými způsoby řazení stejného materiálu. Když přijdete na oba večery uvidíte stejné a jiné zároveň. Je to jako bychom z trosek nějakého představení sestavili jeho dvě různé verze a nebyli bychom si jistí, která je ta správná.”
(Matthew Goulish)
Představení mělo premiéru v Benátkách na 37. bienále výtvarného umění 2005.
V angličtině s českými titulky.
Skupina začala těžit z němého filmu „Wind“ (1928), z historie výuky abecedy v Americe, z časoprostorové výplně Fibonacciho spirály, poezie Paula Celana, filozofie Simone Weilové, diagramů a z příruček pro domácí kutily.
Formy tanečně pohybových sekvencí, divadelních scén a mluveného slova skupina čerpala z různých zdrojů.
Hlavními otázkami pro performance jsou naše místo v pokaženém světě a naše schopnost napravit ho. Dílo tvoří dva večery s vědomím, že každý divák může vidět jen jedno představení. Jednotlivý večer nabízí kompletní zážitek z představení jako takového, avšak průměrně 15% večera představuje unikátní průběh. Původní materiál je opakován, ale mnohé je pokaždé v naprosto jiném sledu. Tato dynamická struktura představení reflektuje jeho téma opravy/vratnosti a úmyslně vytváří posuny v diváckém vnímání a interpretaci.
“Nápad udělat dvojité představení vznikl jako reakce na otázku oprav. Má to co do činění s různými druhy poškození – poškození, které je vratné (opravitelné) a poškození, které už prostě opravit nejde. Udělali jsme představení se dvěma možnými způsoby řazení stejného materiálu. Když přijdete na oba večery uvidíte stejné a jiné zároveň. Je to jako bychom z trosek nějakého představení sestavili jeho dvě různé verze a nebyli bychom si jistí, která je ta správná.”
(Matthew Goulish)
Představení mělo premiéru v Benátkách na 37. bienále výtvarného umění 2005.
V angličtině s českými titulky.
Projekt vznikl za podpory: Performing Arts Chicago (USA), Arnolfini (UK), Dance 4 (UK), New Moves International (UK), Kampnagel (DE), College of the Arts and Wexner Center for the Arts at The Ohio State University (USA).
