PROKLÍNÁNÍ

Envoi o své práci říká:

„Považujeme všechny divadelní složky za stejně důležité. Pro každé představení volíme nový specifický přístup, který co nejvíc vyhovuje danému tématu.

Proklínání je zároveň přehodnocením veškeré naší dosavadní snahy o naprostou syntézu a vyváženost všech divadelních složek a zároveň je krokem do neznáma. Znovu se snažíme (pro nás zcela novými prostředky) objevit, co divadlo vlastně je, jak komunikovat s diváky co nejpřímějším způsobem, jak vrhnout do prostoru tu správnou otázku? Hledáme kořeny divadla. Vztah herce a diváka bez zbytečného pozlátka a hypnotizování mocnou scénografií nebo výpravou.

V prapůvodním plánu jde o syntetické očistné drama, pokus o rituál moderní doby beze všech náboženských a ideologických zátěží.

Chceme abstrahovat z divadla jen to nezbytné a proto jsou tři herci zároveň tanečníky, zpěváky i zvukaři a osvětlovači celého představení. Důležitější než dokonalá taneční průprava se stává koncentrace, schopnost vcítit se, imaginace těla, paměť těla, cit pro správné načasování…

Snažíme se ovládnout všechny možnosti hercova těla. Barvy hlasu, intonace. Pracujeme s pamětí těla. Co tělo dělá automaticky? Jak si pamatujeme předměty, prostor? Automatický postoj v určitých situacích. Ideální práce s předměty, s váhou, těžištěm. Tanec s předměty se může proměnit v loutkoherectví. Necháváme věci mluvit…“