POLITOLY - předvolební trenažér

Budete volit? Chcete volit? Umíte to vůbec? Nezůstáváme pozadu! Budťe připravení. Kandidáti jsou všude a na všechno. Máte strach, že se už zase budete špatně rozhodovat v blížících se volbách

Představení Politoly je neotřelou divadelní alternativou k politicky laděným televizním
talk-show. Jemně ironickým tónem popisuje „zoufalou“ situaci voliče, který se rozhodne hledat osobní citovou i názorovou cestu labyrintem moderní politiky. Jednotlivé výstupy o nadějích i pochybnostech občana, který se rozhodne vzkřísit svůj vztah k politikům i politice obecně, jsou stmeleny absurdním humorem, interaktivní komunikací s diváky, živými písničkami, parafrázemi na skutečné situace z předvolebního boje a dokumentací skutečných postojů známých politiků.

Daniela Voráčková, v POLITOLY produkční:
Je zajímavé, jak rádi se bavíme o politice, probíráme všechny ty nesmysly, které našim politikům projdou a nadáváme: nenažranci, kariéristi, hrabou si do vlastního… Zároveň ale většině nevadí, že se všude staví odpudivé továrny, které za pár let nebudou k ničemu. Česká zelenina mizí, protože se nevyplatí ji pěstovat, ale českými zbraněmi cizí diktátoři klidně vybíjejí nepohodlné lidi. Jakoby nás česká politika posledních let tlačila k tomu odpoutat se od této země. Když se zničí Severní Čechy, tak můžeme klidně jezdit do Řecka. Nejde přece jenom o to, abych měla za porod 20 tisíc: mně jako odměna stačí to dítě. To, jak bude tenhle prostor vypadat teď, za pět nebo třeba za sto let, záleží jen na nás. Strašně bych všem těm sebejistým páprdům přála, aby k volbám přišlo 95% lidí a zvolili třeba Marťany. Jenom aby se to tady trochu provětralo.

Philipp Schenker, v POLITOLY Doc. Schwarz:
Jsem Švýcar, ale už dlouho bydlím a pracuji tady. Záleží mi na tom kam se zdejší věci vyvíjejí. Chtěl bych volit, ale podle zákona nemůžu, protože jsem cizinec. Není to jen starý zvířecí strach, že jiný druh automaticky znamená ohrožení vlastního hnízdečka? Každý rok jsou nějaké volby. Zase přijdou nabídky různých stran. Připadá mi neuvěřitelné, že politici věří tomu, že jejich povrchní, manipulativní a často dosti trapné kampaně i kandidáti na většinu voličů zaberou. Zjevně chtějí věřit tomu, že se lidé nechtějí nebo nemohou zajímat o všechny ty „složité“ věci. V tom nevidím mezi stranami velké rozdíly. Doufám jen, že se všichni ti PR poradci a manažeři kampaní alespoň částečně mýlí. Snad se voliči nedají lacino koupit.

Tomáš Jeřábek, v POLITOLY catering:
Blíží se volby a myslím, že budou velmi důležité. To se říká vždy. Ale pozor!
Byli už někdy po listopadu komunisti tak blízko vládě? Od doby, kdy tady přestali poroučet, uplynulo pouhých 15 let. Jsme snad národ s pamětí náruživého kuřáka marihuany? Nic proti marihuaně, ale všechno proti komunistům a všem co se s nima chtějí "na oko" spolčovat.

Jakub Hradilek, v POLITOLY brigádník:
I když mám pocit, že společnost se nejvíce posunuje kupředu po zkušenostech katastrof, válek a revolucí, je dobře, když věci veřejné spravuje někdo, kdo nelže a nekrade. Proto chodím k volbám a snažím se vybrat toho, kdo by nejlépe prosazoval hodnoty, který mi přijdou zásadní. Nespekuluju, kdo má a kdo nemá šanci funkce získat. Důležitější pro mne je, že z voleb vzejde někdo, kdo bude za své konání zodpovědný. Pod jeho okny pak můžeme nadávat, psát dopisy a možná se dožijeme i toho, že zvoleného zástupce budeme moci pochválit.

Miroslav Bambůšek, v POLITOLY dramaturgický dohled
Patnáct let po 17.11.1989 je dost jasné, že bychom měli být poněkud bystřejší než v předchozích letech. Věc si dnes už stojí tak, že nejde o to zda chceme volit, nýbrž že musíme někoho zvolit a že bychom tedy měli chtít si přece někoho vybrat jako svého zástupce – zástupce vlastních životních postojů, poněvadž není vyhnutí. To je meritum naší inscenace.

Čestné prohlášení:
Nejsme agitátoři žádné strany. Jsme divadelníci, které současný stav naší společnosti dráždí natolik, že se rozhodli „přiložit své ruce a hlavy k dílu“.