Facebook
Twitter
YoutubeOBSKURNÍ FILMOTÉKA A TANEC MAGNETICKÉ BALERÍNKY
Jan Komárek, Andrea Miltnerová (CZ/UK) a hosté
délka představení: 70 min
jazykově bezbariérové
Nenásilné, avšak podivné propojení obrazu s pohybovou obsesí. Komorní večer při archaickém osvětlení a svařeném víně.
OBSKURNÍ FILMOTÉKA / Jan Komárek a hosté
Promítání kratších experimentálních filmů Jana K. na malé obstarožní plátno
Kromě jiného bude premiérově promítnut krátký, pohybový film „Frame“, který vznikl v divadle Alfred ve dvoře a v němž na pozadí jednoduché projekce probíhají krátké, improvizované etudy. Projekce sama určuje „hrací prostor“, do kterého tanečníci a performeři vstupují podle svého uvážení. Finální podobu „obrazového příběhu“ pak Komárek uzpůsobuje vlastní pocitovosti, smyslu pro rytmus, rychleji či pomaleji uplývajícímu času a hře se zvukem a tichem. Film nedoprovází žádná hudba, ale zvuk je pouze autentický a nebo modulovaný při zpracování filmu.
Princip improvizace „Frame“ bude předveden v krátké živé ukázce, v níž vystoupí Andrea Miltnerová, Věra Ondrašíková a Jacques-Eloi Génot.
Projekce se stala v posledních letech hojně používanou formou v tanečních i jiných představeních. Komárek se ji snaží používat organickým způsobem tak, aby byla nedílnou součástí prostředí, ve kterém se performeři pohybují, ale zároveň, aby se nestala ani dominantní, ani jen estetickou složkou scénografie. Vyznívá zde jednoznačně obsese černobílým a technicky nedokonalým filmem. Podle Komárka nedokonalý, zrnitý obraz a neostré kontury v sobě nesou určité tajemství a zároveň jistou dávku historie, respektive evokují nezastavitelné plynutí času...
Jan Komárek
Tvůrce tanečních a pohybových projektů, fotograf a světelný designer. Studoval UMPRUM, obor grafika, poté vystřídal různá zaměstnání a v roce 1983 emigroval do Francie, kde založil Mimo Theatre a působil jako klaun a loutkář. Poté odešel do kanadského Toronta, založil autorské, pohybové divadlo s živou hudbou, Sound Image Theatre. Několikrát získal prestižní cenu Dora Mavor Moore za nejlepší inscenaci, design, scénickou hudbu a režii. V roce 2001 se Komárek přestěhoval zpět do Prahy, kde tvoří pohybové a taneční autorské projekty, jako například: Tanec papírových tanečnic, Kampa sonáta (Pražské quadrienále 2011), anebo Útroby krávy (košické Divadlo Na Peróne). Kromě toho pracuje jako světelný designer převážně na poli alternativní scény a uspořádal i několik výstav svých fotografií.
V roce 2009 získal cenu Divadelní osobnost roku, udělovanou Festivalem …příští vlna/next wave… a v roce 2010 cenu za světelný design, udělenou v rámci Festivalu Tanec Praha.
Věra Ondrašíková
Tanečnice, choreografka a pedagožka. Jako tanečnice se podílela na projektech Clauda Brumachona, Verte Dance/Maya Lipsker, Isira Makuloluwe, Nir de Volffa, DOT504 aj. Její absolventské představení bylo uvedeno na festivalech Tanec Praha, Biennale de la danse v Lyonu, na festivalu Aerowaves v Londýně, Aerodance v Amsterdamu a Masdanza na Kanárských ostrovech (I. cena za skupinové dílo). Coby rezidenční choreografka pracovala s The Professional Dance School v Mazatlánu (Mexiko) a se souborem Tanztheater Vorpommern (Německo). Jako interpretka získala cenu „The most outstanding dancer” na festivalu Masdanza na Kanárských ostrovech. Jako pedagožka působí ve studiu Dance Perfect, Archa Lab, v Laterně Magice a na Katedře pantomimy v Praze. Vytvořila choreografii k Havlovým Antikódům na Nové Scéně. V současné době se věnuje především vlastní tvorbě.
Jacques-Eloi Génot
Webové stránky a CV umělce ZDE
Andrea Miltnerová
Choreografka a tanečnice, která se specializuje na barokní tanec a jeho principy aplikuje na tanec současný. Více viz níže Tanec magnetické balerínky.
TANEC MAGNETICKÉ BALERÍNKY / Andrea Miltnerová (CZ/UK)
Pohybová retroexprese
„Za celou dobu se téměř nepohnula z místa, přesto dokázala v divákovi vyvolat takřka transcendentální zážitek z dokonalosti pohybu... místo kladení otázek křičí svým tělem osvobozující odpověď, kterou je krása.” Karolína Jermářová, Fřesh Fľesh
„Její (Miltnerové) magnetickou balerínku zničí obsedantní disciplína, obsedantní symetrie, autoritativní geometrie pohybu, z níž neumí najít jiné východisko než sebedestrukci. Je to ovšem úchvatně krásná a pohybově napínavá sebedestrukce.” Nina Vangeli, Taneční zóna
Pohyb v kontextu obrazu a zvuku - obraz a zvuk v pohybu. Magnetická balerínka je přikovaná ve své světelné kleci, ale zároveň otevírá jiné dimenze. Intenzivní pohybové sekvence ve spojení se zvukovou koláží a úzce napojeným, pohyblivým světelným designem, předkládají nenásilné, místy iritující, jindy zranitelné, osobní svědectví o urputné obsesi pohybem.
Tento koprodukční projekt Andrey Miltnerové a Motusu o.s. byl vybrán na prestižní seznam tzv. Priority Companies 2013 nejvýznamnějšího evropského networku Aerowaves.
Představení je součást projektu Nová Síť a TANEC PRAHA v regionech.
Andrea Miltnerová
Britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije trvale v Praze, se už řadu let koncentruje na barokní tanec a jeho kreativní fúzi s dalšími tanečními technikami, především současným tancem. Narodila se v Londýně, kde vystudovala klasický i moderní tanec. Poté dostala angažmá v baletu Národního divadla v Praze. Spolupracuje jako performerka s řadou domácích a zahraničních tvůrců. Hluboký zájem o barokní estetiku ji přivedl ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, například Barokní tělo odhaleno, Pentimento a Vertikální horizontála. Pracovala jako režisérka, choreografka a tanečnice s hudebními soubory Collegium 1704 a Collegium Marianum. Tančila v barokních operách Národního divadla v Praze, v zámeckém divadle v Českém Krumlově a na festivalech v Německu, Slovinsku a Maďarsku.
V současné době Andrea spolupracuje s Francouzskou choreografkou Françoise Denieau a účastní se jako tanečnice jejího turné ve Francii, jako například v Paříži (Opéra Comique) a Versailles (Opéra Royale), ale také v Lucembursku a Švýcarsku (Lausanne).
Její současný taneční sólový projekt Fractured, byl velice úspěšně uveden v Německu na euro scene Leipzig, na festivalu Unidram Potsdam v Polsku a divadle Korzo v Den Haag v Holandsku.
Tanec magnetické balerínky byl pozván na festival Spring Forward (Zürich Tanzt) v Curychu, do Aarhusu v Dánsku a do divadla The Place v Londýně.
OBSKURNÍ FILMOTÉKA / Jan Komárek a hosté
Promítání kratších experimentálních filmů Jana K. na malé obstarožní plátno
Kromě jiného bude premiérově promítnut krátký, pohybový film „Frame“, který vznikl v divadle Alfred ve dvoře a v němž na pozadí jednoduché projekce probíhají krátké, improvizované etudy. Projekce sama určuje „hrací prostor“, do kterého tanečníci a performeři vstupují podle svého uvážení. Finální podobu „obrazového příběhu“ pak Komárek uzpůsobuje vlastní pocitovosti, smyslu pro rytmus, rychleji či pomaleji uplývajícímu času a hře se zvukem a tichem. Film nedoprovází žádná hudba, ale zvuk je pouze autentický a nebo modulovaný při zpracování filmu.
Princip improvizace „Frame“ bude předveden v krátké živé ukázce, v níž vystoupí Andrea Miltnerová, Věra Ondrašíková a Jacques-Eloi Génot.
Projekce se stala v posledních letech hojně používanou formou v tanečních i jiných představeních. Komárek se ji snaží používat organickým způsobem tak, aby byla nedílnou součástí prostředí, ve kterém se performeři pohybují, ale zároveň, aby se nestala ani dominantní, ani jen estetickou složkou scénografie. Vyznívá zde jednoznačně obsese černobílým a technicky nedokonalým filmem. Podle Komárka nedokonalý, zrnitý obraz a neostré kontury v sobě nesou určité tajemství a zároveň jistou dávku historie, respektive evokují nezastavitelné plynutí času...
Jan Komárek
Tvůrce tanečních a pohybových projektů, fotograf a světelný designer. Studoval UMPRUM, obor grafika, poté vystřídal různá zaměstnání a v roce 1983 emigroval do Francie, kde založil Mimo Theatre a působil jako klaun a loutkář. Poté odešel do kanadského Toronta, založil autorské, pohybové divadlo s živou hudbou, Sound Image Theatre. Několikrát získal prestižní cenu Dora Mavor Moore za nejlepší inscenaci, design, scénickou hudbu a režii. V roce 2001 se Komárek přestěhoval zpět do Prahy, kde tvoří pohybové a taneční autorské projekty, jako například: Tanec papírových tanečnic, Kampa sonáta (Pražské quadrienále 2011), anebo Útroby krávy (košické Divadlo Na Peróne). Kromě toho pracuje jako světelný designer převážně na poli alternativní scény a uspořádal i několik výstav svých fotografií.
V roce 2009 získal cenu Divadelní osobnost roku, udělovanou Festivalem …příští vlna/next wave… a v roce 2010 cenu za světelný design, udělenou v rámci Festivalu Tanec Praha.
Věra Ondrašíková
Tanečnice, choreografka a pedagožka. Jako tanečnice se podílela na projektech Clauda Brumachona, Verte Dance/Maya Lipsker, Isira Makuloluwe, Nir de Volffa, DOT504 aj. Její absolventské představení bylo uvedeno na festivalech Tanec Praha, Biennale de la danse v Lyonu, na festivalu Aerowaves v Londýně, Aerodance v Amsterdamu a Masdanza na Kanárských ostrovech (I. cena za skupinové dílo). Coby rezidenční choreografka pracovala s The Professional Dance School v Mazatlánu (Mexiko) a se souborem Tanztheater Vorpommern (Německo). Jako interpretka získala cenu „The most outstanding dancer” na festivalu Masdanza na Kanárských ostrovech. Jako pedagožka působí ve studiu Dance Perfect, Archa Lab, v Laterně Magice a na Katedře pantomimy v Praze. Vytvořila choreografii k Havlovým Antikódům na Nové Scéně. V současné době se věnuje především vlastní tvorbě.
Jacques-Eloi Génot
Webové stránky a CV umělce ZDE
Andrea Miltnerová
Choreografka a tanečnice, která se specializuje na barokní tanec a jeho principy aplikuje na tanec současný. Více viz níže Tanec magnetické balerínky.
TANEC MAGNETICKÉ BALERÍNKY / Andrea Miltnerová (CZ/UK)
Pohybová retroexprese
„Za celou dobu se téměř nepohnula z místa, přesto dokázala v divákovi vyvolat takřka transcendentální zážitek z dokonalosti pohybu... místo kladení otázek křičí svým tělem osvobozující odpověď, kterou je krása.” Karolína Jermářová, Fřesh Fľesh
„Její (Miltnerové) magnetickou balerínku zničí obsedantní disciplína, obsedantní symetrie, autoritativní geometrie pohybu, z níž neumí najít jiné východisko než sebedestrukci. Je to ovšem úchvatně krásná a pohybově napínavá sebedestrukce.” Nina Vangeli, Taneční zóna
Pohyb v kontextu obrazu a zvuku - obraz a zvuk v pohybu. Magnetická balerínka je přikovaná ve své světelné kleci, ale zároveň otevírá jiné dimenze. Intenzivní pohybové sekvence ve spojení se zvukovou koláží a úzce napojeným, pohyblivým světelným designem, předkládají nenásilné, místy iritující, jindy zranitelné, osobní svědectví o urputné obsesi pohybem.
Tento koprodukční projekt Andrey Miltnerové a Motusu o.s. byl vybrán na prestižní seznam tzv. Priority Companies 2013 nejvýznamnějšího evropského networku Aerowaves.
Představení je součást projektu Nová Síť a TANEC PRAHA v regionech.
Andrea Miltnerová
Britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije trvale v Praze, se už řadu let koncentruje na barokní tanec a jeho kreativní fúzi s dalšími tanečními technikami, především současným tancem. Narodila se v Londýně, kde vystudovala klasický i moderní tanec. Poté dostala angažmá v baletu Národního divadla v Praze. Spolupracuje jako performerka s řadou domácích a zahraničních tvůrců. Hluboký zájem o barokní estetiku ji přivedl ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, například Barokní tělo odhaleno, Pentimento a Vertikální horizontála. Pracovala jako režisérka, choreografka a tanečnice s hudebními soubory Collegium 1704 a Collegium Marianum. Tančila v barokních operách Národního divadla v Praze, v zámeckém divadle v Českém Krumlově a na festivalech v Německu, Slovinsku a Maďarsku.
V současné době Andrea spolupracuje s Francouzskou choreografkou Françoise Denieau a účastní se jako tanečnice jejího turné ve Francii, jako například v Paříži (Opéra Comique) a Versailles (Opéra Royale), ale také v Lucembursku a Švýcarsku (Lausanne).
Její současný taneční sólový projekt Fractured, byl velice úspěšně uveden v Německu na euro scene Leipzig, na festivalu Unidram Potsdam v Polsku a divadle Korzo v Den Haag v Holandsku.
Tanec magnetické balerínky byl pozván na festival Spring Forward (Zürich Tanzt) v Curychu, do Aarhusu v Dánsku a do divadla The Place v Londýně.
