Facebook
Twitter
YoutubeNOC LITERATURY / Uvádí Česká centra
Ladislav Mrkvička předčítá z knihy „Vědomí konce“ Juliana Barnese
délka představení: 15 min
„Vzpomínky, které vám nakonec zůstanou, se přece pokaždé neshodují s tím, co jste viděli na vlastní oči.“
Julian Barnes
VSTUP ZDARMA!
Letošní Noc literatury zavítá na Letnou, do míst známých i méně známých a hlavně také do divadla Alfred ve dvoře. Od 18 do 23 hodin večer, v pravidelném půlhodinovém intervalu, bude ve velkém sále herec Ladislav Mrkvička předčítat z knihy Juliana Barnese „Vědomí konce“. Právě s tímto románem autor vybojoval
v roce 2011 Man Bookerovu cenu - nebo jinými, přímo Barnesovými, slovy „vyhrál bingo pro snoby“. Ústředními tématy knihy, stejně jako divadla Alfred ve dvoře v roce 2013, jsou paměť, stáří a smrt.
Když stárnoucí vypravěč Barnesova jedenáctého románu, řadový historik a nenápadný občan Tony Webster, obdrží v dědickém řízení písemnost dávno mrtvého spolužáka, dostane jeho život podnět, o který hrdina podle všeho vůbec nestál. Dominovým efektem se od toho okamžiku začne bortit Tonyho dosavadní plachá životní perspektiva spořádaného Brita i představy, jež si o svém životě vytvořil a zrovna je čtenáři ve víceméně idylické zkratce předestřel. Z detektivního odkrývání slupek vzpomínek na mládí postupně vychází najevo, že se ocitáme v moci nespolehlivého vypravěče, přechovávajícího v hlubinách paměti něco nelichotivého, co by rád zamaskoval, než se odebere na věčnost. Jenže paměť je i v případě dějepisce přirozeně selektivní, sebestředná a svého majitele i čtenáře nečekaně zaskočí. Tonyho vědomí blízkosti neslavného zúčtování, na které se nelze připravit ani sepsáním závěti, ani výběrem epitafu na náhrobek, natož sebelíp míněnou nápravou rozklížených vztahů, zvlášť vynikne při vědomí, že Julian Barnes zapojil do hry vedle svého stylistického šarmu i další šarádu na téma vztahu pravdy a fikce. Ponoukla ho k tomu literárně-kritická studie sira Franka Kermodea, v níž se jeho krajan před pětačtyřiceti lety zaměřil na odvěkou schopnost krásné literatury nabízet čtenářům iluzi konce jako formu útěchy.
Julian Barnes
Britský novinář, prozaik a překladatel. Narodil se v roce 1946
v Leicesteru, vyrůstal na londýnském předměstí. Po studiích nastoupil do Oxford English Dictionary, brzy na to však proslul jako kritik v New Review, Observeru a New Statesmanu. Jeho románová prvotina Metroland vychází v roce 1980, následuje Flaubertův papoušek, Historie světa v 10 a ½ kapitolách, Jak to vlastně bylo, či „Artur & George“ vzdávající hold siru Arturu Conanu Doylovi. Celkem Barnes doposud vydal jedenáct knih, Vědomí konce je tou poslední. Tematicky odráží zkušenost s osobní tragédií - v době, kdy ji Barnes psal, jeho žena umírala na rakovinový nádor.
www.nocliteratury.cz
Julian Barnes
VSTUP ZDARMA!
Letošní Noc literatury zavítá na Letnou, do míst známých i méně známých a hlavně také do divadla Alfred ve dvoře. Od 18 do 23 hodin večer, v pravidelném půlhodinovém intervalu, bude ve velkém sále herec Ladislav Mrkvička předčítat z knihy Juliana Barnese „Vědomí konce“. Právě s tímto románem autor vybojoval
v roce 2011 Man Bookerovu cenu - nebo jinými, přímo Barnesovými, slovy „vyhrál bingo pro snoby“. Ústředními tématy knihy, stejně jako divadla Alfred ve dvoře v roce 2013, jsou paměť, stáří a smrt.
Když stárnoucí vypravěč Barnesova jedenáctého románu, řadový historik a nenápadný občan Tony Webster, obdrží v dědickém řízení písemnost dávno mrtvého spolužáka, dostane jeho život podnět, o který hrdina podle všeho vůbec nestál. Dominovým efektem se od toho okamžiku začne bortit Tonyho dosavadní plachá životní perspektiva spořádaného Brita i představy, jež si o svém životě vytvořil a zrovna je čtenáři ve víceméně idylické zkratce předestřel. Z detektivního odkrývání slupek vzpomínek na mládí postupně vychází najevo, že se ocitáme v moci nespolehlivého vypravěče, přechovávajícího v hlubinách paměti něco nelichotivého, co by rád zamaskoval, než se odebere na věčnost. Jenže paměť je i v případě dějepisce přirozeně selektivní, sebestředná a svého majitele i čtenáře nečekaně zaskočí. Tonyho vědomí blízkosti neslavného zúčtování, na které se nelze připravit ani sepsáním závěti, ani výběrem epitafu na náhrobek, natož sebelíp míněnou nápravou rozklížených vztahů, zvlášť vynikne při vědomí, že Julian Barnes zapojil do hry vedle svého stylistického šarmu i další šarádu na téma vztahu pravdy a fikce. Ponoukla ho k tomu literárně-kritická studie sira Franka Kermodea, v níž se jeho krajan před pětačtyřiceti lety zaměřil na odvěkou schopnost krásné literatury nabízet čtenářům iluzi konce jako formu útěchy.
Julian Barnes
Britský novinář, prozaik a překladatel. Narodil se v roce 1946
v Leicesteru, vyrůstal na londýnském předměstí. Po studiích nastoupil do Oxford English Dictionary, brzy na to však proslul jako kritik v New Review, Observeru a New Statesmanu. Jeho románová prvotina Metroland vychází v roce 1980, následuje Flaubertův papoušek, Historie světa v 10 a ½ kapitolách, Jak to vlastně bylo, či „Artur & George“ vzdávající hold siru Arturu Conanu Doylovi. Celkem Barnes doposud vydal jedenáct knih, Vědomí konce je tou poslední. Tematicky odráží zkušenost s osobní tragédií - v době, kdy ji Barnes psal, jeho žena umírala na rakovinový nádor.
www.nocliteratury.cz
