MISSION / HANDA GOTE RESEARCH AND DEVELOPMENT

„Handa Gote, jako patrně nejdůležitější a nejinvenčnější soubor nezávislého divadla v Česku, dokázali, že příběh o pirátské komunitě, kolonialismu, likvidaci původních kmenů, trestuhodném zneužívání zvířecí říše a násilí páchané na lemurech se může zrcadlit ve všech formách, a přitom být čitelný a při jisté dávce krutosti až surově zábavný.”
Lukáš Jiřička, A2

Čas je lidské soužení; vynález, který lidem nepomáhá, ale naopak je vězní. Co ale zůstane ze sto šedesáti milionů let v bezčasí? Co znamená čas pro lemury, zásobující se potravou? Nejsou zde dravé šelmy, není se čeho obávat. Jejich protilehlé palce nikdy nevyrobí nástroje, protože vyrábět nástroje není zapotřebí. Člověk byl zrozen v čase. V čase žije a v čase umírá. Kamkoli kráčí, bere si čas s sebou a nastolí jeho vládu.
William S. Burroughs: Ghost of Chance

Ghost of Chance je kniha pojednávající o střetu lidské civilizace
s přírodou, což je téma, kterým se Handa Gote dlouhodobě zabývá. Ústředním motivem příběhu je zkáza pirátské komuny
na Madagaskaru. Za konfliktem vedoucím k jejímu zániku vidí Burroughs bezúčelné násilí, které ničí přírodní harmonii i utopický projekt kapitána Missiona. Zmarněné šance ústí v odpor a nenávist, ze které jakoby nebylo úniku. Člověk se ocitá v kleci času, kterou sám ukul. Zabitím posvátného zvířete se v příběhu Ghost of Chance roztáčí spirála smrti, násilí a destrukce, která byla skrytě přítomna již v samotném začátku utopického projektu idylického soužití různorodých lidí a přírody. Ghost of Chance tak tematizuje především neovladatelnou lidskou touhu po destrukci.

Během představení Mission se legenda vytváří (za pomoci iluzivního divadla a filmových postupů) a poté dekonstruuje (v inspiraci Burroughsovou oblíbenou cut-up metodou dekonstrukce psaného textu, převzatou ovšem jím samotným od Briona Gisyna).

Technika cut-up, používaná Burroughsem a Gisynem, není prostou anarchistickou destrukcí jazyka bez východiska, ale naopak nabízí odhalení překvapivých souvislostí, inspiraci vnikající za obvyklé formální postupy, ostrý vhled rozbíjející uniformní nahlížení na zpracovávaný materiál. Handa Gote posledních několik let vyvíjí a během procesu prací používají svou speciální cut-up metodu. Brion Gisyn tvrdí že “literatura je padesát let pozadu za malbou”. Jistě neméně tak pozadu za malbou (výtvarným uměním) je i divadlo.

Představení Mission je příběhem zmarněného ideálu míru, mizícího spolu s epochou, ve které bylo tento ideál ještě možné chovat. Příběhem o nemožnosti udržet mír se světem, s časem, s přírodou, sám se sebou. Je také svědectvím o nemožnosti podat o výše zmíněném relevantní výpověď, neboť jsme zároveň svědky smrti jazyka, jeho degradace na soubor pojmů.

Handa Gote Research & Development
Handa Gote se zabývá experimenty s dramaturgií, začleňováním nedivadelních prvků do své práce a vývojem vlastního pojetí post-dramatického a post-spektakulárního divadla. Dlouhodobě
se inspiruje vědou a technikou. Skupina provádí kontinuální výzkum divadelní řeči, laboratorní práci v oboru zvukového a světelného designu, při současném zpochybňování výše zmíněných disciplín. (Skupina prosazuje termín vizuální, resp. světelná dramaturgie namísto výrazu design).

Představení Mission také navazuje na formální experimenty s použitím živého videa a živé hudby jako suverénní složky vyprávění, nikoli jako pouhého ozdobného faktoru. Dále také rozvíjí dlouhodobé výzkumy skupiny na poli specifické narace, respektive nenarativního umění, dekonstrukce tradičního vyprávění a především důslednou práci na odhalování divadelní iluze a s tím související redukci tradiční mimésis. Podle názorů skupiny mimésis pozbyla ve “společnosti spektáklu” (Guy Debord) již svou úlohu. Napodobování se stalo naší realitou. Divadlo by nemělo nabízet mimésis jako další “napodobování napodobeného”, ale nějaký hlubší (třeba i nesnadno dešifrovatelný) vhled, přiblížit se více mystériu i intelektuálnímu dobrodružství.