Facebook
Twitter
YoutubeFestival Bazaar: SOBOTNÍ BAZAAR 1. část
Ukázky chystaných představení.
délka představení: 240 min
SOBOTNÍ BAZAAR je pomyslným centrem festivalu Bazaar 2017. Ve dvou blocích ve Studiu ALTA čeká diváky celodenní přehlídka ukázek právě vznikajících scénických a tanečních projektů umělců z ČR, Polska, Německa, Izraele, Srbska, Slovenska a dalších zemí. Co o nás říká naše tělesnost, kým jsme z hlediska evoluce, jak se naše prožívání a paměť štěpí mezi realitu a virtuální světy, jaké utopie jsou dnes možné, jak se mění naše identita v setkání s druhým?
VSTUPENKA NA 1. ČÁST SOBOTNÍHO BAZAARU OPRAVŇUJE I KE VSTUPU NA ČÁST DRUHOU.
Oba programové bloky zakončí diskuse z cyklu RespondART, moderované Alicí Koubovou. Saturday Bazaar uzavře afterparty s DJ Johanou.
1. část: 14-18H
HAZARD ZONE / Marta Bichisao (IT), Zdenka Brungot Svíteková (SK/NO/CZ) a Sylvain Sicaud (FR)
KEEP CALM / Ufftenživot (CZ)
STEREOPRESENCE / Cristina Maldonado (MEX)
+ diskuze RespondArt s Alicí Koubovou
2. část: 18.30-22H
VE JMÉNU KAR / Markéta Jandová a Jitka Tůmová (CZ)
SIONISTICKO-SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA UGANDA: STÁT VĚCÍ BUDOUCÍCH / friendly fire (DE)
A DANCE IS A DANCE IS A DANCE / Agata Siniarska & Xenia Taniko Dwertmann
+ diskuze RespondArt s Alicí Koubovou
+ DJ Johana
---
HAZARD ZONE / Marta Bichisao (IT), Zdenka Brungot Svíteková (SK/NO/CZ) a Sylvain Sicaud (FR)
UKÁZKA / 15 min. / jazykově bezbariérové
Oscilace je fenomén spjatý s přírodními cykly a rituály. Ústředním tématem HAZARD ZONE je vibrace a oscilace. V tomto work-in-progres se tvůrci pokoušejí propojit umělecké aspekty biologie a antropologie. Soustředí se na kmitající tělo a vznik vibrací, které jsou prapůvodním zdrojem dynamiky vitálního pohybu.
Tělo je médium určené pro příjem, přenos a šíření vln hmotou i prostorem. K vibracím dochází ve vztahu k hmotě i gravitaci a následuje jejich šíření v jazyce choreografie. Přenášejí se v podobě informace tělem samotným, mezi těly i mezi tělem a okolním prostředím. Umělci zkoumají stavy aktivity a pasivity, kvality doteku a nejrůznějšího tělesného tonusu.
Samo představení se tak může stát kmitajícím cyklem, který přichází a odchází, plný neustále se měnících informací bezprostředně zpracovávaných a navracených do okolí – do jeho struktur, prostoru, přítomných těl tanečníků i diváků. Oscilace jako cyklus neustálého pohybu, cyklus podobající se spíše oblouku než přímce.
„Každá organická i neorganická struktura se přirozeně rozvibruje na určité frekvenci, a tudíž existují určité rychlosti, ve kterých má kmitání předurčeno jakákoli struktura. Každý předmět má svoji základní frekvenci určenou hmotou a napětím [ …]. Fyzická podstata jakékoli struktury určuje způsob, jakým vysílá zvukové vlny do vesmíru. Základní frekvence je svým způsobem obnaženým nástinem identity. Tento nástin již z povahy věci odhaluje další struktury, se kterými daný předmět s největší pravděpodobností rezonuje.”
George Prochnik, In Pursuit of Silence – Listening For Meaning in a World of Noise
Choreografka a tanečnice Marta Bichisao pochází z Milána. Od roku 1997 se vzdělává v oblasti současného tance a somatických technik. Vystudovala herectví pod vedením C. Ronconiho (2005) a klinickou a experimentální psychologii (2006). Tři roky pracovala jako tanečnice a pomocná choreografka Choreographic Laboratory of ALTROEQUIPE v Římě pod vedením Lucie Latour a poté absolvovala dvouletý kurz Raffaelly Giordano „Scriptures for contemporary dance“. V roce 2016 dokončila tříletý program Clauda Coldyho „Sensitive Dance” (tanec-osteopatie). Zúčastnila se choreografického programu „Prototype III“ organizovaným Foundation Royaumont. Od roku 2005 do současnosti je choreografkou a tanečnicí divadelního a tanečního souboru OPERA.
Zdenka Brungot Svíteková je tanečnice, performerka, pedagožka a od roku 2010 samostatně tvořící choreografka. Po magisterském studiu moderního tance se dále vzdělávala v oblasti performing arts a tance v Paříži, Vídni a USA a také v rámci Programu Prototypes III, Fondation Royaumont. Tvoří na volné noze na mezinárodní úrovni. Spolupracovala s umělci ze Slovenska, Francie, České republiky, Norska, Německa, USA a Jižní Koreje, posledních šest let vede intenzivní tvůrčí dialog především s Barborou Látalovou. Věnuje se také přesahovým a mezioborovým projektům (spolu s vizuálními umělci, hudebníky, galeriemi a muzei) a pravidelně spolupracuje s Tancem Praha a Centrem pro Choreografický Rozvoj SE.S.TA.
zdenkabrungotsvitekova.wordpress.com
Sylvain Sicaud je choreograf a tanečník, který se po krátké kariéře inženýra a překladatele rozhodl věnovat živému umění. V roce 2009 spoluzakládal skupinu Quelque part. Začínal s cirkusovým uměním a postupně si nacházel cestu k současnému tanci a kontaktní improvizaci. Je autorem 100, chorégraphie à bicyclette a triptychu interaktivních představení http://www. Po pobytu a studiu tradičních tanců na Bali se začal věnovat výzkumu kolektivních rituálů, etnologii a společenskému statusu inscenací v různých kulturách. Sicaud spolupracuje s nejrůznějšími uměleckými skupinami bez omezení žánru či specifické tělesnosti. Zájem o tvorbu ve veřejném prostoru ho přivedl ke studiu na FAIAR v Marseille (2013-2015) a k účasti na choreografickém programu „Prototype III“ zřízeném Foundation Royaumont. V současnosti pracuje na inscenacích Déjà Vu a Lola est neige.
www.ciequelquepart.com
www.faiar.org/staff/sylvain-sicaud/
---
KEEP CALM / Ufftenživot
UKÁZKA / 15 min. / v češtině a angličtině
Dva paralelní příběhy sledují v projektu KEEP CALM původ druhu homo sapiens sapiens, jeho kulturní vývoj a peripetie jeho historie. To vše je ovšem nahlíženo optikou kulturní reality dneška. Z hlediska hledání vlastního místa v příběhu člověka jako druhu jsou sami performeři a jejich příběhy předmětem jednání a zkoumání.
KEEP CALM je interdisciplinární projekt, který pracuje s myšlenkou, že člověk je bytost, jež svoji (kulturní) realitu staví na opakovaných schématech, stereotypech, fikcích, vzorcích a pravidlech. Ty se v průběhu lidských dějin proměňují, nejsou stálé a jednou pro vždy utvořené. To, co teď a tady považujeme za realitu, proto vybízí ke zpochybňování.
Dennodenně jsme součástí příběhu, v němž nejčastěji následujeme známé či povědomé dějové linie. Žijeme podle pravidel, jež podléhají kulturním normám, které bývají označovány jako „hodnoty”. Jsme obklopeni slovy, motty, citáty, slogany a formulacemi, jež tyto normy/hodnoty artikulují.
Autorský tým: Sára Arnstein, Jiří Šimek, Marianna Slováková, Štěpán Hejzlar, Ivo Sedláček, Marta Ljubková, Marie Gourdain
Skupina Ufftenživot se věnuje autorskému divadlu. Sestává ze dvou kmenových členů: Sáry Arnstein a Jiřího Šimka. Oba absolvovali Katedru alternativního a loutkového divadla pražské DAMU v ateliéru herectví Petry Tejnorové. Za sebou mají 3 autorská představení: loutkové představení Králíček, GoG (projekt kombinující slampoetry, multimédia a pohyb) a poslední představení Loneliness & Stuff (pohybové představení doplněné slovem).
Ufftenživot chápe divadlo jako zážitek a prostor pro sdílení, ve kterém se dá vrátit k něčemu, na co už jsme dávno zapomněli, k naší přirozené spiritualitě, která je utlučená dnešním konzumním a rychlým způsobem života. Snaží se vytvářet zážitky, jimiž diváka provokují k vlastnímu kritickému pohledu, k rozšiřování obzorů a novému pojmenovávání toho, co je kolem nás. „Absurdita a nekonzistence světa je pro nás inspirací. Věříme v nadhled, v divadlo jako dobré místo pro setkání a také v to, že zjednodušování je problém, doba a její charakter nejsou nikdy černobílé, proto se snažíme mluvit o světě v jeho komplexnosti. Rádi zkoumáme paletu reality způsobem jejího zpochybňování a tím pro nás vzniká téma.“
Web: www.ufftenzivot.cz
Podpořili / poděkování: Ministerstvo kultury České republiky, Motus, produkce divadla Alfred ve dvoře
Koprodukce: Divadlo Na Cucky, Studio ALTA, Industra Stage, Kredance
---
STEREOPRESENCE / Cristina Maldonado
WORK-IN-PROGRESS /30 min. / v angličtině
Stereopresence zkoumá formou vizuálního eseje nejednoznačné hranice mezi fyzickým a nemateriálním, skutečným a imaginárním, mezi tím, co je a není. Zachycuje přítomnost, ve které se současně prolínají reálný svět s virtuálním. Představení, které se inspirovalo raným videoartem, předcházel umělecký výzkum degenerativních poruch paměti provázejících demenci a senilitu a stereotypních imaginárních světů, které jsou sdílené i soukromé.
Když mi bylo devět let, vzbudila mě jednou po půlnoci babička tím, jak přecházela po předsíni a povídala si pro sebe. Šla jsem za ní, abych ji odvedla zpátky do postele, ale když mě uviděla, ukázala na prázdnou zeď a začala popisovat hrnce a další nádobí. „Jaký hrnec, babičko? Nic tam není….“ – „Tady ten – přece ten, ve kterém maminka vařívá fazole…“ Zůstala jsem vedle ní stát a rozhodla se nevtahovat ji do svého, skutečného světa. Taková otrava! Mnohem radši bych zalezla zpátky do postele a spala! Namísto toho jsem zůstala v jejím světě, v tom, který vytahovala ze své minulosti a který umisťovala do přesných rozměrů předsíně. Pozorně jsem naslouchala jejímu popisu a na okamžik jsem málem uvěřila, že dokážu spatřit to, co vidí ona, jako by její jistota byla nakažlivá… a bylo to vlastně báječné. Jako bych se dostala blíž tomu, kým kdysi byla. Tento důvěrný okamžik s babičkou jsem si nechala pro sebe, jako by byl jen a jen mou vlastní výpravou do její země. Letos jsem svého dědečka, kterému je 86, přistihla, jak mluví s obrázky na mikrofilmu.
Ztráta krátkodobé paměti a postupné přerušení spojení s aktuálním světem způsobené demencí a senilitou se v naší společnosti považuje za nemoc. Demenci nedokážeme „vyléčit“. Odborníci tvrdí, že mimo náš skutečný svět nic dalšího neexistuje. Představme si ovšem demenci jako krajně podivuhodný způsob existence – jako přirozenou strategii, která nám umožňuje současně pobývat ve více světech. Překračovat běžnou skutečnost a vstupovat do té nejprivátnější reality, ve které jsme každý sám se sebou a ze které vycházíme.
Koncept, video art: Cristina Maldonado
Performance: Cristina Maldonado, Sodja Zupanc Lotker
Dramaturgie: Sodja Zupanc Lotker
Světelný design and média: Vladimír Burian
Produkce: JEDEFRAU.ORG, Stereopresence z. s.
Asistentka produkce: Isabela Juchniewicz
Technická podpora: Isabel Vizcaíno
Poděkování: Dragan Stojcevski, Lamija Čehajić, Selma Lindren, Bria de la Mare.
Podpora: hl. m. Praha, MKČR
Cristina Maldonado je mexická umělkyně žijící v Praze – režisérka, herečka, multimediální umělkyně, která ve své práci používá alternativní divadlo a tanec, živé vstupy do filmů a videí, performance, audiovisuální instalace a stará i nová média. Od roku 2000 tvoří vlastní inscenace nebo spolupracuje s umělci z různých disciplín. Své dílo představila v Mexiku, Portugalsku, Polsku, Arménii, Německu, Rusku, Spojených státech, Brazílii a na Kypru.
Sodja Zupanc Lotker působí jako dramaturgyně nezávislých divadelních, tanečních a site-specific projektů (ve spolupráci například se souborem Farma v jeskyni, Lotte van den Berg, projektem TAAT, Kristýnou Lhotákovou ad.). Vede zahraniční divadelní kurzy na DAMU V letech 2008–2015 působila jako umělecká ředitelka Pražského Quadriennale, od roku 1999 byla kurátorkou mnoha výstav a událostí PQ (a spolupracovala s umělci jako Claudií Bosse, Arpadem Schillingem, Sciatas Rafaello Sanzio, Brett Bailey aj.).
Cristina a Sodja vytvořily první společný projekt v roce 2003 a od té doby spolupracovaly v řadě interaktivních inscenací, v nichž experimentovaly v různých formách a médiích, jejichž prostřednictvím utvářely diváckou zkušenost (např. instalace se sluchátky, mobilními telefony ve veřejném prostoru ad.).
---
DISKUZE Z CYKLU RespondART VEDENÉ ALICÍ KOUBOVOU I.
Alice Koubová je vědeckou pracovnicí Filosofického ústavu Akademie věd a přednáší na Akademii múzických umění v Praze. Orientuje se především na témata performativní filosofie, post-fenomenologie, filosofie tělesnosti a etiky. Je autorkou knihy Self-Identity and Powerlessness (nakladatelství Brill ) a dalších knih a odborných článků v uvedené oblasti. Kromě tradiční filosofie vede kurzy a organizuje dílny na pomezí filosofie, uměleckého výzkumu a autorské performance. Je držitelkou ceny Josefa Hlávky, ceny Libellus Primus a prémie Otto Wichterle.
Projekt RespondART podpořil Česko-německý fond budoucnosti v rámci projektu Česko-německé kulturní jaro. Česko-německé kulturní jaro 2017 je přeshraniční kulturní iniciativa Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze, Goethe-Institutu v Praze, Česko-německého fondu budoucnosti a Českých center v Berlíně a Mnichově ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Ministerstvem zahraničních věcí České republiky
VSTUPENKA NA 1. ČÁST SOBOTNÍHO BAZAARU OPRAVŇUJE I KE VSTUPU NA ČÁST DRUHOU.
Oba programové bloky zakončí diskuse z cyklu RespondART, moderované Alicí Koubovou. Saturday Bazaar uzavře afterparty s DJ Johanou.
1. část: 14-18H
HAZARD ZONE / Marta Bichisao (IT), Zdenka Brungot Svíteková (SK/NO/CZ) a Sylvain Sicaud (FR)
KEEP CALM / Ufftenživot (CZ)
STEREOPRESENCE / Cristina Maldonado (MEX)
+ diskuze RespondArt s Alicí Koubovou
2. část: 18.30-22H
VE JMÉNU KAR / Markéta Jandová a Jitka Tůmová (CZ)
SIONISTICKO-SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA UGANDA: STÁT VĚCÍ BUDOUCÍCH / friendly fire (DE)
A DANCE IS A DANCE IS A DANCE / Agata Siniarska & Xenia Taniko Dwertmann
+ diskuze RespondArt s Alicí Koubovou
+ DJ Johana
---
HAZARD ZONE / Marta Bichisao (IT), Zdenka Brungot Svíteková (SK/NO/CZ) a Sylvain Sicaud (FR)
UKÁZKA / 15 min. / jazykově bezbariérové
Oscilace je fenomén spjatý s přírodními cykly a rituály. Ústředním tématem HAZARD ZONE je vibrace a oscilace. V tomto work-in-progres se tvůrci pokoušejí propojit umělecké aspekty biologie a antropologie. Soustředí se na kmitající tělo a vznik vibrací, které jsou prapůvodním zdrojem dynamiky vitálního pohybu.
Tělo je médium určené pro příjem, přenos a šíření vln hmotou i prostorem. K vibracím dochází ve vztahu k hmotě i gravitaci a následuje jejich šíření v jazyce choreografie. Přenášejí se v podobě informace tělem samotným, mezi těly i mezi tělem a okolním prostředím. Umělci zkoumají stavy aktivity a pasivity, kvality doteku a nejrůznějšího tělesného tonusu.
Samo představení se tak může stát kmitajícím cyklem, který přichází a odchází, plný neustále se měnících informací bezprostředně zpracovávaných a navracených do okolí – do jeho struktur, prostoru, přítomných těl tanečníků i diváků. Oscilace jako cyklus neustálého pohybu, cyklus podobající se spíše oblouku než přímce.
„Každá organická i neorganická struktura se přirozeně rozvibruje na určité frekvenci, a tudíž existují určité rychlosti, ve kterých má kmitání předurčeno jakákoli struktura. Každý předmět má svoji základní frekvenci určenou hmotou a napětím [ …]. Fyzická podstata jakékoli struktury určuje způsob, jakým vysílá zvukové vlny do vesmíru. Základní frekvence je svým způsobem obnaženým nástinem identity. Tento nástin již z povahy věci odhaluje další struktury, se kterými daný předmět s největší pravděpodobností rezonuje.”
George Prochnik, In Pursuit of Silence – Listening For Meaning in a World of Noise
Choreografka a tanečnice Marta Bichisao pochází z Milána. Od roku 1997 se vzdělává v oblasti současného tance a somatických technik. Vystudovala herectví pod vedením C. Ronconiho (2005) a klinickou a experimentální psychologii (2006). Tři roky pracovala jako tanečnice a pomocná choreografka Choreographic Laboratory of ALTROEQUIPE v Římě pod vedením Lucie Latour a poté absolvovala dvouletý kurz Raffaelly Giordano „Scriptures for contemporary dance“. V roce 2016 dokončila tříletý program Clauda Coldyho „Sensitive Dance” (tanec-osteopatie). Zúčastnila se choreografického programu „Prototype III“ organizovaným Foundation Royaumont. Od roku 2005 do současnosti je choreografkou a tanečnicí divadelního a tanečního souboru OPERA.
Zdenka Brungot Svíteková je tanečnice, performerka, pedagožka a od roku 2010 samostatně tvořící choreografka. Po magisterském studiu moderního tance se dále vzdělávala v oblasti performing arts a tance v Paříži, Vídni a USA a také v rámci Programu Prototypes III, Fondation Royaumont. Tvoří na volné noze na mezinárodní úrovni. Spolupracovala s umělci ze Slovenska, Francie, České republiky, Norska, Německa, USA a Jižní Koreje, posledních šest let vede intenzivní tvůrčí dialog především s Barborou Látalovou. Věnuje se také přesahovým a mezioborovým projektům (spolu s vizuálními umělci, hudebníky, galeriemi a muzei) a pravidelně spolupracuje s Tancem Praha a Centrem pro Choreografický Rozvoj SE.S.TA.
zdenkabrungotsvitekova.wordpress.com
Sylvain Sicaud je choreograf a tanečník, který se po krátké kariéře inženýra a překladatele rozhodl věnovat živému umění. V roce 2009 spoluzakládal skupinu Quelque part. Začínal s cirkusovým uměním a postupně si nacházel cestu k současnému tanci a kontaktní improvizaci. Je autorem 100, chorégraphie à bicyclette a triptychu interaktivních představení http://www. Po pobytu a studiu tradičních tanců na Bali se začal věnovat výzkumu kolektivních rituálů, etnologii a společenskému statusu inscenací v různých kulturách. Sicaud spolupracuje s nejrůznějšími uměleckými skupinami bez omezení žánru či specifické tělesnosti. Zájem o tvorbu ve veřejném prostoru ho přivedl ke studiu na FAIAR v Marseille (2013-2015) a k účasti na choreografickém programu „Prototype III“ zřízeném Foundation Royaumont. V současnosti pracuje na inscenacích Déjà Vu a Lola est neige.
www.ciequelquepart.com
www.faiar.org/staff/sylvain-sicaud/
---
KEEP CALM / Ufftenživot
UKÁZKA / 15 min. / v češtině a angličtině
Dva paralelní příběhy sledují v projektu KEEP CALM původ druhu homo sapiens sapiens, jeho kulturní vývoj a peripetie jeho historie. To vše je ovšem nahlíženo optikou kulturní reality dneška. Z hlediska hledání vlastního místa v příběhu člověka jako druhu jsou sami performeři a jejich příběhy předmětem jednání a zkoumání.
KEEP CALM je interdisciplinární projekt, který pracuje s myšlenkou, že člověk je bytost, jež svoji (kulturní) realitu staví na opakovaných schématech, stereotypech, fikcích, vzorcích a pravidlech. Ty se v průběhu lidských dějin proměňují, nejsou stálé a jednou pro vždy utvořené. To, co teď a tady považujeme za realitu, proto vybízí ke zpochybňování.
Dennodenně jsme součástí příběhu, v němž nejčastěji následujeme známé či povědomé dějové linie. Žijeme podle pravidel, jež podléhají kulturním normám, které bývají označovány jako „hodnoty”. Jsme obklopeni slovy, motty, citáty, slogany a formulacemi, jež tyto normy/hodnoty artikulují.
Autorský tým: Sára Arnstein, Jiří Šimek, Marianna Slováková, Štěpán Hejzlar, Ivo Sedláček, Marta Ljubková, Marie Gourdain
Skupina Ufftenživot se věnuje autorskému divadlu. Sestává ze dvou kmenových členů: Sáry Arnstein a Jiřího Šimka. Oba absolvovali Katedru alternativního a loutkového divadla pražské DAMU v ateliéru herectví Petry Tejnorové. Za sebou mají 3 autorská představení: loutkové představení Králíček, GoG (projekt kombinující slampoetry, multimédia a pohyb) a poslední představení Loneliness & Stuff (pohybové představení doplněné slovem).
Ufftenživot chápe divadlo jako zážitek a prostor pro sdílení, ve kterém se dá vrátit k něčemu, na co už jsme dávno zapomněli, k naší přirozené spiritualitě, která je utlučená dnešním konzumním a rychlým způsobem života. Snaží se vytvářet zážitky, jimiž diváka provokují k vlastnímu kritickému pohledu, k rozšiřování obzorů a novému pojmenovávání toho, co je kolem nás. „Absurdita a nekonzistence světa je pro nás inspirací. Věříme v nadhled, v divadlo jako dobré místo pro setkání a také v to, že zjednodušování je problém, doba a její charakter nejsou nikdy černobílé, proto se snažíme mluvit o světě v jeho komplexnosti. Rádi zkoumáme paletu reality způsobem jejího zpochybňování a tím pro nás vzniká téma.“
Web: www.ufftenzivot.cz
Podpořili / poděkování: Ministerstvo kultury České republiky, Motus, produkce divadla Alfred ve dvoře
Koprodukce: Divadlo Na Cucky, Studio ALTA, Industra Stage, Kredance
---
STEREOPRESENCE / Cristina Maldonado
WORK-IN-PROGRESS /30 min. / v angličtině
Stereopresence zkoumá formou vizuálního eseje nejednoznačné hranice mezi fyzickým a nemateriálním, skutečným a imaginárním, mezi tím, co je a není. Zachycuje přítomnost, ve které se současně prolínají reálný svět s virtuálním. Představení, které se inspirovalo raným videoartem, předcházel umělecký výzkum degenerativních poruch paměti provázejících demenci a senilitu a stereotypních imaginárních světů, které jsou sdílené i soukromé.
Když mi bylo devět let, vzbudila mě jednou po půlnoci babička tím, jak přecházela po předsíni a povídala si pro sebe. Šla jsem za ní, abych ji odvedla zpátky do postele, ale když mě uviděla, ukázala na prázdnou zeď a začala popisovat hrnce a další nádobí. „Jaký hrnec, babičko? Nic tam není….“ – „Tady ten – přece ten, ve kterém maminka vařívá fazole…“ Zůstala jsem vedle ní stát a rozhodla se nevtahovat ji do svého, skutečného světa. Taková otrava! Mnohem radši bych zalezla zpátky do postele a spala! Namísto toho jsem zůstala v jejím světě, v tom, který vytahovala ze své minulosti a který umisťovala do přesných rozměrů předsíně. Pozorně jsem naslouchala jejímu popisu a na okamžik jsem málem uvěřila, že dokážu spatřit to, co vidí ona, jako by její jistota byla nakažlivá… a bylo to vlastně báječné. Jako bych se dostala blíž tomu, kým kdysi byla. Tento důvěrný okamžik s babičkou jsem si nechala pro sebe, jako by byl jen a jen mou vlastní výpravou do její země. Letos jsem svého dědečka, kterému je 86, přistihla, jak mluví s obrázky na mikrofilmu.
Ztráta krátkodobé paměti a postupné přerušení spojení s aktuálním světem způsobené demencí a senilitou se v naší společnosti považuje za nemoc. Demenci nedokážeme „vyléčit“. Odborníci tvrdí, že mimo náš skutečný svět nic dalšího neexistuje. Představme si ovšem demenci jako krajně podivuhodný způsob existence – jako přirozenou strategii, která nám umožňuje současně pobývat ve více světech. Překračovat běžnou skutečnost a vstupovat do té nejprivátnější reality, ve které jsme každý sám se sebou a ze které vycházíme.
Koncept, video art: Cristina Maldonado
Performance: Cristina Maldonado, Sodja Zupanc Lotker
Dramaturgie: Sodja Zupanc Lotker
Světelný design and média: Vladimír Burian
Produkce: JEDEFRAU.ORG, Stereopresence z. s.
Asistentka produkce: Isabela Juchniewicz
Technická podpora: Isabel Vizcaíno
Poděkování: Dragan Stojcevski, Lamija Čehajić, Selma Lindren, Bria de la Mare.
Podpora: hl. m. Praha, MKČR
Cristina Maldonado je mexická umělkyně žijící v Praze – režisérka, herečka, multimediální umělkyně, která ve své práci používá alternativní divadlo a tanec, živé vstupy do filmů a videí, performance, audiovisuální instalace a stará i nová média. Od roku 2000 tvoří vlastní inscenace nebo spolupracuje s umělci z různých disciplín. Své dílo představila v Mexiku, Portugalsku, Polsku, Arménii, Německu, Rusku, Spojených státech, Brazílii a na Kypru.
Sodja Zupanc Lotker působí jako dramaturgyně nezávislých divadelních, tanečních a site-specific projektů (ve spolupráci například se souborem Farma v jeskyni, Lotte van den Berg, projektem TAAT, Kristýnou Lhotákovou ad.). Vede zahraniční divadelní kurzy na DAMU V letech 2008–2015 působila jako umělecká ředitelka Pražského Quadriennale, od roku 1999 byla kurátorkou mnoha výstav a událostí PQ (a spolupracovala s umělci jako Claudií Bosse, Arpadem Schillingem, Sciatas Rafaello Sanzio, Brett Bailey aj.).
Cristina a Sodja vytvořily první společný projekt v roce 2003 a od té doby spolupracovaly v řadě interaktivních inscenací, v nichž experimentovaly v různých formách a médiích, jejichž prostřednictvím utvářely diváckou zkušenost (např. instalace se sluchátky, mobilními telefony ve veřejném prostoru ad.).
---
DISKUZE Z CYKLU RespondART VEDENÉ ALICÍ KOUBOVOU I.
Alice Koubová je vědeckou pracovnicí Filosofického ústavu Akademie věd a přednáší na Akademii múzických umění v Praze. Orientuje se především na témata performativní filosofie, post-fenomenologie, filosofie tělesnosti a etiky. Je autorkou knihy Self-Identity and Powerlessness (nakladatelství Brill ) a dalších knih a odborných článků v uvedené oblasti. Kromě tradiční filosofie vede kurzy a organizuje dílny na pomezí filosofie, uměleckého výzkumu a autorské performance. Je držitelkou ceny Josefa Hlávky, ceny Libellus Primus a prémie Otto Wichterle.
Projekt RespondART podpořil Česko-německý fond budoucnosti v rámci projektu Česko-německé kulturní jaro. Česko-německé kulturní jaro 2017 je přeshraniční kulturní iniciativa Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze, Goethe-Institutu v Praze, Česko-německého fondu budoucnosti a Českých center v Berlíně a Mnichově ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Ministerstvem zahraničních věcí České republiky
