Festival Bazaar: DIOR V MOSKVĚ / Ingrida Gerbutavičiūtė & Agnija Šeiko

Lidské tělo je místem, v němž se prolíná tradice, komunikace a autenticita. Tělo naslouchá příběhům a ty pak (pře)vypráví dál. Přetváří tak svoji identitu v kontextu daného místa a času. Podíváme-li se zpět do minulosti, proměny ženské identity legitimizoval společensko-ekonomický vývoj. Zabýváme se především rolí sovětské ženy a plejádou rolí ženy post-sovětské.

Představení je součástí festivalu Bazaar 2017 a koná se ve studiu Alta. Hraje se v angličtině.

Samotný výzkum a zároveň i dramaturgická linie představení vychází z práce Anety Pavlenko Společenskoekonomické podmínky a konstrukce diskursu ženských identit v post-sovětských zemích (2002). Dalšími výzkumnými zdroji byly rozhovory s litevskými a českými ženami, kterým bylo v období pádu Železné opony mezi třiceti a čtyřiceti lety.

V představení se zabýváme otázkami ženské identity. Jakou identitu má post-sovětská žena v současnosti? Existuje identita post-sovětské ženy i ve druhé a třetí generaci? Zachovala se specifická identita post-sovětské ženy i v éře globalizace? A pokud ano – jak se s ní vyrovnáváme? Zaměřily jsme se i na “dědictví” post-sovětského myšlení v naší generaci a pokusily jsme se zachytit rysy “východní mentality” v běžném životě.

Součástí našeho výzkumu je i genderová identita sama o sobě. Lze říci, že existují podstatné rozdíly mezi těly žen z Východu a Západu a že jsou výraznější než podobné rozdíly u těl mužských. Na základě tohoto předpokladu pak zkoumáme, jakým způsobem kontextualizujeme genderové role i gender samotný ještě dvě dekády po pádu železné opony.

Koncept: Ingrida Gerbutavičiūtė a Agnija Šeiko
Účinkují: Ingrida Gerbutavičiūtė a Agnija Šeiko
Hudba: Antanas Jasenka
Scénografie: Sigita Šimkūnaitė
Video: Albena Baeva
Světelný design: Povilas Laurinaitis
Produkční: Goda Giedraitytė
Produkce: umělecká skupina “Fish Eye”, network “Identity Move” & taneční divadlo “PADI DAPI Fish”

Litevská choreografka Agnija Šeiko absolvovala bakalářské studium choreografie na litevské Klaipeda University, magisterský titul pak získala v roce 2006 na holandské Codarts Academy of Dance v Rotterdamu. V současnosti vede taneční divadlo PADI DAPI Fish. Je autorkou více než třiceti choreografií uvedených na nejrůznějších tanečních festivalech a scénách v Litvě i v zahraničí. Spolupracuje s tvůrci z různých uměleckých odvětví. Dvakrát získala nejvyšší litevské divadelní ocenění Golden Cross of the Stage: Spolu s tvůrčím týmem mono-opery Izadora za nejlepší debut roku 2008 a následně jako nejlepší choreografka za rok 2012. Ve stejné době ji jako choreografku roku ocenilo i město Klaipeda.

Taneční kritička a dramaturgyně Ingrida Gerbutavičiūtė absolvovala bakalářské studium němčiny na litevské Vilnius University, na které v Berlíně navázala magisterským stupněm z mediálních studií a žurnalistiky, německé filologie a divadelních studií. V současnosti vede taneční a pohybovou sekci litevské Academy of Music and Theatre. V rámci projektu Dance through word - not[new]criticism se snaží o oživení a posílení významu litevské taneční kritiky. Dále pak vytvořila projekt Critics vs. Choreographers na podporu umělecké spolupráce mladých kritiků a choreografů, v němž prvně jmenovaní zastávají roli dramaturgů. Podílela se na vzniku berlínského festivalu Litauen tanzt contemporary představujícím současnou litevskou taneční tvorbu německém publiku. V akademické oblasti se zabývá analýzou tance, publikuje kritické texty v německých a litevských tanečních médiích a přednáší na mezinárodních tanečních konferencích.

Umělecká skupina Fish eye se na litevské scéně pohybuje víc než deset let, přičemž posledních sedm z nich se soustředí na podporu současného tance nejen v klaipedském regionu, ale i na (mezi)národní úrovni. Za tu dobu vzniklo přes dvacet tanečních představení a tvůrci se začali intenzivně věnovat i dětskému publiku. Na podzim 2012 založila skupina profesionální taneční divadlo PADI DAPI Fish.

Web: www.padidapifish.lt

Premiéra: 3. 2. 2016