Facebook
Twitter
YoutubeE PUITS... ET PUIS?
Sumako Koseki (Jap/Fr)
„Butó je cesta, poslouchání ticha, odkrývání hlubin paměti. Prostor, v němž tělo ožívá svou vlastní řečí.“ (S. Koseki)
Japonská tanečnice a choregrafka Sumako Koseki vytvořila během pěti let tři sólová představení: Mad-âme, Femme 100 visages a Insect of the Snow. Postavy, které v nich ztvárnila, se postupně rozvinuly, dozrály a staly se součástí (dvojníkem) tanečnice samé. V novém představení nazvaném E puits... et puis? autorka shrnuje výsledky svého dlouhodobého výzkumu japonského tance butó. Název E puits... et puis? je slovní hříčkou dvou francouzských slov se stejnou výslovností. „Puits“ znamená „pramen, zřídlo, studna“ a „et puis“ znamená „a pak“.
Stavy, které tanečnici oživují, mají v každém okamžiku zřetelný charakter, ale není možné je racionálně uchopit a definovat. Plynulé pohyby jsou přerušovány trhavými záškuby či náhlými zastaveními. Z parodie na elegantní dámu se stává malá holčička. V transformaci můžeme vidět životní cestu umělkyně mezi Paříží a bělostnou krajinou dětství stráveného u zámku Kawazava v Japonsku. Hluboká studna naší paměti otevírá archetypální svět. Spolu se vzpomínkami vyvstává i otázka „co bude dál?“.
Sumako označuje tanec butó jako „tanec na hraně“, kdy výraz a pohyb vzniká ze stavu naléhavosti, tísně a životní potřeby. Odosobněný interpret pak může být posednut rozmanitými bytostmi a stavy, logický řád se může měnit v chaos, prudkost a křečovitost, vědomý záměr ve spontaneitu, takzvaná lidskost v animálnost. Nikoliv intelekt, nýbrž paměť těla, nás pak může oživovat archetypálními vzpomínkami zakódovanými v lidské DNA.
Sumako Koseki
Japonská tanečnice a choreografka, studovala tradiční japonská umění a butó. Jejími učiteli byli Tadashi Suzuki (divadlo nó, divadlo kabuki v soudobém kontextu) a Isso Miura (butó). Paní Sumako je rovněž dobře obeznámena s východní a západní filozofií a psychologií (studovala na University of Tokyo). Spolupracovala s mnoha významnými evropskými umělci (Grotowski, Barba, Leotard, Adrien aj.). V roce 1980 založila ve Francii vlastní taneční skupinu, vyučuje a zabývá se divadelním uměním, performancí a tancem v Japonsku a dlouhodobě také v Evropě. Od roku 2002 pravidelně navštěvuje Českou republiku, kde vyučuje techniku butó a s úspěchem zde uvedla i několik autorských představení (Od princezny k princi S, Paní Fugu, Prasíla snů, Kronika kosti, Femme 100 visages, Mad-âme).
Japonská tanečnice a choregrafka Sumako Koseki vytvořila během pěti let tři sólová představení: Mad-âme, Femme 100 visages a Insect of the Snow. Postavy, které v nich ztvárnila, se postupně rozvinuly, dozrály a staly se součástí (dvojníkem) tanečnice samé. V novém představení nazvaném E puits... et puis? autorka shrnuje výsledky svého dlouhodobého výzkumu japonského tance butó. Název E puits... et puis? je slovní hříčkou dvou francouzských slov se stejnou výslovností. „Puits“ znamená „pramen, zřídlo, studna“ a „et puis“ znamená „a pak“.
Stavy, které tanečnici oživují, mají v každém okamžiku zřetelný charakter, ale není možné je racionálně uchopit a definovat. Plynulé pohyby jsou přerušovány trhavými záškuby či náhlými zastaveními. Z parodie na elegantní dámu se stává malá holčička. V transformaci můžeme vidět životní cestu umělkyně mezi Paříží a bělostnou krajinou dětství stráveného u zámku Kawazava v Japonsku. Hluboká studna naší paměti otevírá archetypální svět. Spolu se vzpomínkami vyvstává i otázka „co bude dál?“.
Sumako označuje tanec butó jako „tanec na hraně“, kdy výraz a pohyb vzniká ze stavu naléhavosti, tísně a životní potřeby. Odosobněný interpret pak může být posednut rozmanitými bytostmi a stavy, logický řád se může měnit v chaos, prudkost a křečovitost, vědomý záměr ve spontaneitu, takzvaná lidskost v animálnost. Nikoliv intelekt, nýbrž paměť těla, nás pak může oživovat archetypálními vzpomínkami zakódovanými v lidské DNA.
Sumako Koseki
Japonská tanečnice a choreografka, studovala tradiční japonská umění a butó. Jejími učiteli byli Tadashi Suzuki (divadlo nó, divadlo kabuki v soudobém kontextu) a Isso Miura (butó). Paní Sumako je rovněž dobře obeznámena s východní a západní filozofií a psychologií (studovala na University of Tokyo). Spolupracovala s mnoha významnými evropskými umělci (Grotowski, Barba, Leotard, Adrien aj.). V roce 1980 založila ve Francii vlastní taneční skupinu, vyučuje a zabývá se divadelním uměním, performancí a tancem v Japonsku a dlouhodobě také v Evropě. Od roku 2002 pravidelně navštěvuje Českou republiku, kde vyučuje techniku butó a s úspěchem zde uvedla i několik autorských představení (Od princezny k princi S, Paní Fugu, Prasíla snů, Kronika kosti, Femme 100 visages, Mad-âme).
