Facebook
Twitter
YoutubeCHAOS SRDCE / Daniel Gulko, Pavel Fajt a studenti Ateliéru fyzického divadla DIFA JAMU
délka představení: 75 min
Současná klaunérie na motivy Shakespearovy tragédie Romeo a Julie.
Daniel Gulko byl do Ateliéru fyzického divadla přizván jako pedagog již v roce 2013. Se studenty měl během studia možnost pracovat několikrát a předat jim své zkušenosti z divadelní praxe na hranicích nového cirkusu, klaunérie, mimu a fyzického divadla. Představení Chaos srdce vzniklo na základě workshopu ve druhém ročníku studia, během kterého se zrodily klaunské postavy a důkladně prozkoumaly témata intimity a emocí. Režisér Daniel Gulko zvolil jako pre-text pro tvorbu klaunského představení Shakespearovu hru Romeo a Julie, s cílem vyzdvihnout tragické srdce klaunerie. Autorova nevyčerpatelná poezie působí jako spouštěč pro pohyb duše klaunů. Hudba Pavla Fajta doprovází a umocňuje jejich bublající mízu a jejich fantazírovaní.
Klaunerie dostala v 70. letech nový impulz, z velké části díky klíčové úloze, kterou jí Jacques Lecoq přiznal při formování herce. Klaun se přímo dotýká hercovy intimity a rodí se skrze jeho tělo a emoci jako původní a svébytný tvor. Klaun se definuje jako oxymórní figura: pitomá i geniální, jedinečná i univerzální, artistní i katastrofální. "Umění klaunství", jak se tomu dnes říká ve Francii, uvádí herce do přímého vztahu s divákem a přetváří představení v oslavu setkání, v okamžik zároveň křehký, nutkavý a nečekaný.
D. Gulko říká: „V mých inscenacích jsem vždy držel klaunský přístup, a to i v tématech pro současný cirkus poměrně vážných. U svých herců vyžaduji fyzické nasazení a transparenci, která herce otevírá až k závratnému soukromí.
Práce na představení byla založena z velké části na improvizaci, pracovali jsme, abychom mohli na scéně dělat cokoli, ale nikoli jakkoli. Napadá mě přirovnání z jedné buddhistické anekdoty: Jeden velmi bohatý muž se rozhodne objednat si portrét u nejslavnějšího umělce v zemi. Navštíví malíře v jeho ateliéru, požádá ho o portrét, aniž by se zalekl ceny. Umělec souhlasí a stanoví schůzku za celý jeden rok. Bohatý muž se po roce vrátí, ale umělec není ještě připraven, požádá o další rok, aby mohl být s výsledkem spokojen. Když se po roce muž opět do ateliéru vrátí, vytáhne malíř štětec, svitek papíru a tuš a jedním gestem před očima toho muže portrét namaluje. Muž protestuje: Zaplatil jsem hotové jmění za tento portrét, nechal jste mě čekat celé dva roky a teď ho uděláte před mýma očima za pár sekund! Umělec se beze slova zvedne, projde ateliérem a otevře dveře do velké místnosti. Tam leží na hromadě tisíce jeho portrétů.”
Režie: Daniel Gulko (USA/FR)
Hudba: Pavel Fajt
Účinkují studenti 3. ročníku Ateliéru fyzického divadla:
Milánek: Viktor Černický
Olberta: Aneta Červená
Viktór: Vojtěch Hříbek
Quantus: Tomáš Janypka
Esmeralda: Silvie Kudelová
Krumpla: Jazmína Piktorová
Missy: Ekaterina Plechkova
Gerbera: Tereza Sikorová
Miluša: Marie Svobodová
Kostýmy a scénografie: Stanislav Cibulka
Light design: Vladimír Burian
Produkce: Kateřina Uhrová
Fotografie: Dragan Dragin
Pedagogické vedení a koordinace projektu: Pierre Nadaud
Web: www.physicaltheatreschool.jamu.cz
Daniel Gulko je uměleckým ředitelem radikální cirkusové skupiny Cahin-Caha. Původem Američan, tento polyglot a multižánrový umělec pracoval za třicet let své profesionální kariéry v řadě zemí na čtyřech kontinentech. Osmdesátá léta strávil v Québecu, kde se pohyboval na hranicích mezi pouliční performancí, uměleckým politickým umění a moderním rituálem. Od roku 1993 žije a pracuje ve Francii, v letech 2003-2008 byl rezidenčním umělcem francouzského Národního centra cirkusových umění (Centre National des Arts du Cirque). Jako klaun a tanečník spolupracoval se skupinami a tvůrci: Mimes Omnibus, Cirque du Soleil (Montréal); Ctibor Turba (Praha); Keith Hennessy (San Francisco) a Jiyu Geki Jyo (Tokyo).
Svou skupinu Cahin-Caha založil v roce 1998 a definuje ji jako “bastard cirkus”, částečně pro rozmanitý původ svých členů, částečně pro cíl, kterým je vytváření nových vztahů mezi kulturami a různými formami uměleckého vyjádření - cirkusem, výtvarným uměním, divadlem, videoartem nebo literaturou. Cahin-Caha má své sídlo v Marseille, odtud však vyráží na zahraničních turné mj. s představeními: raWdoG (1988-2002), Cabaret Imprudent (2001), Grimm (2002-2005), Moby Locked Up (2007-2009), REV (2010-2011), Rose (2013). Gulko o svém místě na umělecké mapě napsal: „Pracuji v oblasti mezi experimentálním cirkusem, rituálním divadlem a body artem. Říkám tomu Zen-anarcho-surrealismus.”
Web: http://www.cahin-caha.com
Tvorba brněnského hudebníka Pavla Fajta patří do skupiny alternativních hudebních žánrů, jeho hudba se prakticky neustále pohybuje kdesi na pomezí world music, art-rocku, folk-rocku a experimentální elektrofonické hudby. Stál u zrodu významné hudební formace Dunaj, která patřila k nejvýraznějším zjevům brněnské alternativní scény na konci 80. let 20. století až do počátku 90. let vystupoval s Ivou Bittovou, Annou Homier a Geertem Waegemanemna, Mikolášem Chadimou či Stepanidou Boris. Z jeho podnětu vznikl svérázný hudební festival nazvaný Slet bubeníků. Od roku 1980 je datována jeho spolupráce s brněnským Divadlem Husa na provázku, aktuálně je autorem scénické hudby k několika divadelním představením Jana Nebeského.
Atelier fyzického divadla DIFA JAMU
Ateliér autorského a fyzického divadla s důrazem na osobnost tvůrce-interpreta, využití multimédií (zvuk, videoprojekce, animace), workshopy a coaching se zahraničními tvůrci.
Cílem ateliéru je vzdělávat mladé umělce (tvůrce i interprety) v oblasti scénických umění se zaměřením především na fyzické divadlo, autorské herectví a praktický přístup k práci s novými médii a jejich scénickému využití. Ve výukovém procesu rozlišujeme tři hlavní linie: fyzické divadlo (současné umění pohybu, moderní a současný tanec, choreografie a dramaturgie scénického pohybu, akrobacie, tvorba s předměty), autorské herectví (divadelní improvizace, divadlo masek, klaunské divadlo, herecká tvorba, dialogické jednání, dramaturgie) a tvorba s multimédii (projekce, zvuk, hudba, světelný design, pixilace, filmový gag, interaktivní využití).
Tyto tři linie společně a koordinovaně směřují ke scénické tvorbě a jejím hraničním formám (pouliční divadlo a site specific). Koordinace předmětů se řídí určitými tématy, záměry a výstupy. Dlouhodobé tvůrčí dílny, které probíhají v rámci tříletého studia (na příklad s Danielem Gulkem, Karine Pontiesovou, Heinzi Lorenzenem, Jaro Viňarským, Ionou Monou Popovici, Teatrem Novogo Fronta...), umožňují studentům-umělcům setkávat se a pracovat s uznávanými umělci a získávat další kompetence pro vlastní tvorbu ve vztahu ke společnosti, historii umění a umění dramaturgie.
Daniel Gulko byl do Ateliéru fyzického divadla přizván jako pedagog již v roce 2013. Se studenty měl během studia možnost pracovat několikrát a předat jim své zkušenosti z divadelní praxe na hranicích nového cirkusu, klaunérie, mimu a fyzického divadla. Představení Chaos srdce vzniklo na základě workshopu ve druhém ročníku studia, během kterého se zrodily klaunské postavy a důkladně prozkoumaly témata intimity a emocí. Režisér Daniel Gulko zvolil jako pre-text pro tvorbu klaunského představení Shakespearovu hru Romeo a Julie, s cílem vyzdvihnout tragické srdce klaunerie. Autorova nevyčerpatelná poezie působí jako spouštěč pro pohyb duše klaunů. Hudba Pavla Fajta doprovází a umocňuje jejich bublající mízu a jejich fantazírovaní.
Klaunerie dostala v 70. letech nový impulz, z velké části díky klíčové úloze, kterou jí Jacques Lecoq přiznal při formování herce. Klaun se přímo dotýká hercovy intimity a rodí se skrze jeho tělo a emoci jako původní a svébytný tvor. Klaun se definuje jako oxymórní figura: pitomá i geniální, jedinečná i univerzální, artistní i katastrofální. "Umění klaunství", jak se tomu dnes říká ve Francii, uvádí herce do přímého vztahu s divákem a přetváří představení v oslavu setkání, v okamžik zároveň křehký, nutkavý a nečekaný.
D. Gulko říká: „V mých inscenacích jsem vždy držel klaunský přístup, a to i v tématech pro současný cirkus poměrně vážných. U svých herců vyžaduji fyzické nasazení a transparenci, která herce otevírá až k závratnému soukromí.
Práce na představení byla založena z velké části na improvizaci, pracovali jsme, abychom mohli na scéně dělat cokoli, ale nikoli jakkoli. Napadá mě přirovnání z jedné buddhistické anekdoty: Jeden velmi bohatý muž se rozhodne objednat si portrét u nejslavnějšího umělce v zemi. Navštíví malíře v jeho ateliéru, požádá ho o portrét, aniž by se zalekl ceny. Umělec souhlasí a stanoví schůzku za celý jeden rok. Bohatý muž se po roce vrátí, ale umělec není ještě připraven, požádá o další rok, aby mohl být s výsledkem spokojen. Když se po roce muž opět do ateliéru vrátí, vytáhne malíř štětec, svitek papíru a tuš a jedním gestem před očima toho muže portrét namaluje. Muž protestuje: Zaplatil jsem hotové jmění za tento portrét, nechal jste mě čekat celé dva roky a teď ho uděláte před mýma očima za pár sekund! Umělec se beze slova zvedne, projde ateliérem a otevře dveře do velké místnosti. Tam leží na hromadě tisíce jeho portrétů.”
Režie: Daniel Gulko (USA/FR)
Hudba: Pavel Fajt
Účinkují studenti 3. ročníku Ateliéru fyzického divadla:
Milánek: Viktor Černický
Olberta: Aneta Červená
Viktór: Vojtěch Hříbek
Quantus: Tomáš Janypka
Esmeralda: Silvie Kudelová
Krumpla: Jazmína Piktorová
Missy: Ekaterina Plechkova
Gerbera: Tereza Sikorová
Miluša: Marie Svobodová
Kostýmy a scénografie: Stanislav Cibulka
Light design: Vladimír Burian
Produkce: Kateřina Uhrová
Fotografie: Dragan Dragin
Pedagogické vedení a koordinace projektu: Pierre Nadaud
Web: www.physicaltheatreschool.jamu.cz
Daniel Gulko je uměleckým ředitelem radikální cirkusové skupiny Cahin-Caha. Původem Američan, tento polyglot a multižánrový umělec pracoval za třicet let své profesionální kariéry v řadě zemí na čtyřech kontinentech. Osmdesátá léta strávil v Québecu, kde se pohyboval na hranicích mezi pouliční performancí, uměleckým politickým umění a moderním rituálem. Od roku 1993 žije a pracuje ve Francii, v letech 2003-2008 byl rezidenčním umělcem francouzského Národního centra cirkusových umění (Centre National des Arts du Cirque). Jako klaun a tanečník spolupracoval se skupinami a tvůrci: Mimes Omnibus, Cirque du Soleil (Montréal); Ctibor Turba (Praha); Keith Hennessy (San Francisco) a Jiyu Geki Jyo (Tokyo).
Svou skupinu Cahin-Caha založil v roce 1998 a definuje ji jako “bastard cirkus”, částečně pro rozmanitý původ svých členů, částečně pro cíl, kterým je vytváření nových vztahů mezi kulturami a různými formami uměleckého vyjádření - cirkusem, výtvarným uměním, divadlem, videoartem nebo literaturou. Cahin-Caha má své sídlo v Marseille, odtud však vyráží na zahraničních turné mj. s představeními: raWdoG (1988-2002), Cabaret Imprudent (2001), Grimm (2002-2005), Moby Locked Up (2007-2009), REV (2010-2011), Rose (2013). Gulko o svém místě na umělecké mapě napsal: „Pracuji v oblasti mezi experimentálním cirkusem, rituálním divadlem a body artem. Říkám tomu Zen-anarcho-surrealismus.”
Web: http://www.cahin-caha.com
Tvorba brněnského hudebníka Pavla Fajta patří do skupiny alternativních hudebních žánrů, jeho hudba se prakticky neustále pohybuje kdesi na pomezí world music, art-rocku, folk-rocku a experimentální elektrofonické hudby. Stál u zrodu významné hudební formace Dunaj, která patřila k nejvýraznějším zjevům brněnské alternativní scény na konci 80. let 20. století až do počátku 90. let vystupoval s Ivou Bittovou, Annou Homier a Geertem Waegemanemna, Mikolášem Chadimou či Stepanidou Boris. Z jeho podnětu vznikl svérázný hudební festival nazvaný Slet bubeníků. Od roku 1980 je datována jeho spolupráce s brněnským Divadlem Husa na provázku, aktuálně je autorem scénické hudby k několika divadelním představením Jana Nebeského.
Atelier fyzického divadla DIFA JAMU
Ateliér autorského a fyzického divadla s důrazem na osobnost tvůrce-interpreta, využití multimédií (zvuk, videoprojekce, animace), workshopy a coaching se zahraničními tvůrci.
Cílem ateliéru je vzdělávat mladé umělce (tvůrce i interprety) v oblasti scénických umění se zaměřením především na fyzické divadlo, autorské herectví a praktický přístup k práci s novými médii a jejich scénickému využití. Ve výukovém procesu rozlišujeme tři hlavní linie: fyzické divadlo (současné umění pohybu, moderní a současný tanec, choreografie a dramaturgie scénického pohybu, akrobacie, tvorba s předměty), autorské herectví (divadelní improvizace, divadlo masek, klaunské divadlo, herecká tvorba, dialogické jednání, dramaturgie) a tvorba s multimédii (projekce, zvuk, hudba, světelný design, pixilace, filmový gag, interaktivní využití).
Tyto tři linie společně a koordinovaně směřují ke scénické tvorbě a jejím hraničním formám (pouliční divadlo a site specific). Koordinace předmětů se řídí určitými tématy, záměry a výstupy. Dlouhodobé tvůrčí dílny, které probíhají v rámci tříletého studia (na příklad s Danielem Gulkem, Karine Pontiesovou, Heinzi Lorenzenem, Jaro Viňarským, Ionou Monou Popovici, Teatrem Novogo Fronta...), umožňují studentům-umělcům setkávat se a pracovat s uznávanými umělci a získávat další kompetence pro vlastní tvorbu ve vztahu ke společnosti, historii umění a umění dramaturgie.
