Novinky

Poháněni vzrušující nepředvídatelností

06.05. 2019

Toto je asi jedna z nejtěžších otázek pro tvůrce nonverbálního divadla - mohl byste popsat pár slovy Vaše představení?

Jedná se o improvizaci, která se odehrává v prostoru s konkrétnimi umělci a diváky. Tentokrát se soustředíme na rytmus, a zkoumáme, jakých různých podob může nabývat. Děláme to vše naprosto upřímně, ale také s humorem.

Album jazzového bubeníka Arta Blakeyho se jmenuje stejně jako vaše představení - 'Orgy in Rhythm'. Byla pro Vás tato nahrávka inspirací nebo jste nějak zahrnuli jeho hudbu v představení?

Jen inspirací. Když jsem přijel do Prahy, všiml jsem si, že je to velice hlučné město. Spousta lidí hrála na kytary, ale nebyl tu žádný dobrý bubeník. Teď je tu mnoho dobrých bubeníků, nicméně ten nedostatek rytmu byl mou prvotní inspirací. Album Arta Blakeyho jsem tehdy měl a říkal jsem si, že ten název je skvělý, takže jsme si ho vypůjčili. Během představení vytváříme svou vlastní hudbu, u jazzových hudebníků se pouze inspirujeme - tím, jak umí vytvořit velice různorodou hudbu na přesných základech, tím jak vnímají svobodu a zároveň i její hranice.

Představení má neobvyklou strukturu. Trvá dva dny, vždy po třech hodinách. Jak tento nápad vznikl?

Chtěl jsem pracovat s delší formou a přesto to neuspěchat. Děláme obskurní a v nečem i trochu tranzovní performance, takže delší čas je žádoucí. Šestihodinové představení v jeden den by bylo pravděpodobně trochu příliš, tak jsme ho rozdělili do dvou částí. Musím říct, že je dobré vidět obě dvě části, jelikož budou rozdílné, žádné opakování. Ale to už je samozřejmě na vás divácích...

První část divadla bude jen k poslechu, bez diváků, jen pro akustický zážitek, proč?

V divadle je pevně daná pozoce performerů a diváků. Možná se to zdá být samozřejmé, to co teď říkám, ale pro mě je tento detail zásadní. Chci s touto daností nějak pracovat, i proto jsme performance rozdělili do dvou dnů s začátkem bez diváků. Najednou mizí jasný začátek a konec celé performance. Pro nás a možná i pro diváky to je způsob a příležitost, jak se otevřít, a nenechat se svazovat tradičními schématy.

Také budete mít nějaké občerstvení během performance...

Ano, protože to celé bude trvat dlouho, uděláme pár přestávek, kdy si mohou lidé zajít pro něco k pití, jít ven a vrátit se. Občerstvení bude také přímo součástí scénografické instalace.

V Alfredu ve Dvoře jsi se již dostal do povědomí se svou solo performance Walrus Vampire Show. Tentokrát budete vystupovat se skupinou Sabotanic Garden - která má okolo jedenácti členů, z různých oblastí umění. Jak sdílíte svou práci? Jak jste organizovaní, panuje v tak velké skupině demokracie?

Neříkal bych tomu demokracie. Přesnější je říct, že pracujeme společně a sdílíme nápady. Udělal jsem pár technických rozhodnutí, ale pořád jde o kolektivní věc. Máme stálé členy, ale i takové, kteří se přidávají na konkrétní projekty a dodávají nám tím čerstvou energii.

Budete na scéně všichni po celou dobu performance?

Ano, budeme, ale ne všichni jsou po celou dobu aktivní. Je opravdu těžké shromáždit tolik umělců na jednom místě, takže celý kreativní proces je poměrně krátký. Ale jsme zvyklí pracovat pod časovým tlakem. Ta vzrušující nepředvídatelnost nás pohání.

Autorka: Ewa Mikula, studentka dramaturgie na ATS Krakov