Novinky

Zemřel Jaroslav Doleček

31.10. 2010

Zpráva o odchodu Jardy Dolečka nás zasáhla tak, že se to dá slovy těžko popsat. Byli jsme uprostřed kreativního varu nad vizuálem dalšího ročníku Malé inventury... ztichli jsme. Ticho. Jak příznačné, když odejde někdo, s kým rozmlouváte, kdo se vás ptá a přibližuje práci umělců posluchačům rádia...a Jarda byl v tomhle užasný partner, profesionál a člověk s otevřeným srdcem.

Dovolujeme si převzít nekrolog Jany Návratové z Taneční zóny:

Když se ve středu začala šířit bolestná zpráva o tom, že Jaroslav Doleček nežije, reakcí čerstvě informovaných byla neschopnost promluvit. Jako když otočíte knoflíkem přijímače a ztlumíte zvuk… Prostě-nám-došla- řeč… Ano – přesně to médium, jehož byl Jaroslav mistr. Okamžitě jsem pocítila, jak mi ten příjemný, nesmírně inteligentní, neformální, leč vždy profesionální a tolik jemný člověk, bude chybět. Zemřel v pondělí 18. října.

Jako žurnalista měl lví podíl na tom, že se v Českém rozhlase začalo mluvit o tanci. Pomohl tím jak českým tanečníkům a choreografům, tak celoplošnému médiu, které tím získalo před ostatními velký náskok. Jaroslav (23. 11. 1970 - 18. 10. 2010) se uměl ptát, uměl poslouchat, uměl se vyjádřit citlivě a přitom přesně. Nikdy nesoudil jako kritik, ale dokázal formulovat své postřehy z pozice náročného, vnímavého diváka, který si nenechá nic vnutit.

I když byl ve stresu a spěchu, udělal si čas na projevy zdvořilosti. Někdy i v žertu. Jaroslav Doleček měl zkrátka způsoby. Přesto že jsem jej nikdy neviděla v obleku s kravatou, stejně v kárované košili a džínách působil vždy jako džentlmen. Elegance a kultivovanost tanečního pohybu mohla být blízká jeho vnitřnímu ustrojení. Elegantní povrch, nevylučuje žhavou a složitou podstatu. Odtud ta jeho srdečnost a vřelost!

...

Je hodně důvodů, proč nám bude Jaroslav Doleček chybět. Je hodně důvodů, proč o něm přemýšlet.